Zařazení ragby do programu Olympijských Her je prioritou vedení IRB

 Lapasset dále  říká, že IRB se bude v roce 2009 soustředit na tři hlavní úkoly: udělat z ragby opět olympijský sport, Experimentální změny pravidel a určení místa pořádání dalších dvou RWC.



Volba které sporty, pokud vůbec nějaké, budou přidány do Olympijského programu v roce 2016, se uskuteční v říjnu.“ řekl pro Indipendent a vidí význam tohoto roku pro ragbyové hnutí jako celek: „Tento rok je pro ragby velmi důležité udělat velký krok ve svém vývoji i vzhledem k tomu, že se stáváme stále profesionálnějšími. Jsou před námi tři klíčové oblasti a první z nich je udělat z ragby opět Olympijský sport. Existuje 205 národních Olympijských výborů a potřebujeme rozšířit Hru po celém světě.


Druhým velkým úkolem, řekl Lapasset, je pokračovat v úpravách ragbyových pravidel tak, aby byla zachována „jedinečnost“ hry v jejím vývoji směrem k profesionálnímu sportu.


A třetí prioritou je určit hostitelské země pro Rugby World Cup v letech 2015 a 2019 (červen t.r.) a získat dobrou pozici pro sponzory, TV a komerční programy.“


Nevyloučill další omezení záruk, vyžadované kandidujícími uniemi, založené na problémech globální ekonomiky.

Není překvapením, že Lapasset tak zdůrazňuje ideu Olympismu. Tento Francouz byl totiž po dvacet let viceprezidentem Francouzského Olympijského Výboru a aktivně propagoval znovupřijetí ragby do programu Her v Sedmičkovém formátu na celosvětové úrovni.

Znal prezidenta Mezinárodního Olympijského Výboru Jacquese Roggeho od doby, kdy Rogge hrál v juniorské reprezentaci Belgie na pozici křídla. „Problém není jen Jacques, klíč je přesvědčit všech 117 členů Výboru.“ řekl Lapasset, který vedl ragbyovou prezentaci MOV v Lausanne v listopadu minulého roku, společně s Augustinem Pichotem, bývalým kapitánem Pumas a vklínil se v programu mezi baseball a squash.


O podobnou poctu usilují i softball, karate, golf a další sporty, přičemž k dispozici jsou maximálně dvě místa (ale také možná jedno nebo žádné).


Ragby bylo naposledy na OH v roce 1924 – ale Lapasset doufá v úspěch, přestože v minulosti bylo třikrát odmítnuto: „Vnímání ragby se velmi změnilo po RWC 2007 ve Francii. V Pekingu jsem mluvil s více než 80 členy MOV. Hovořili o tom, že RWC ukázal fantastický obrázek kamarádství, respektu a úcty a bavící se publikum. Ještě před pěti lety říkali: ´Oh, ragby je sport pro džentlmeny a navíc pro anglicky mluvící džentlmeny.´“


Mimo zatraktivnění ragby pro nové hráče po celém světě by bylo přínosem získat dotace, které některé vlády poskytují pouze olympijským sportům. „Je důležité pro malé země, jako je napřiklad Fidži, aby mohly soutěžit o zlatou olympijskou medaili. Navrhujeme třídenní turnaj, zahrnující týmy ze všech světadílů na plných stadionech, s mladými hráči a hráčkami, kteří soutěží s nasazením a pro zábavu.“ argumentuje Lapasset.


Závěrečná prezentace činovníkům MOV se bude konat v červnu před říjnovým hlasováním a uskuteční se v Kodani. Napadá nás, jak asi bude volit Jan Železný a co si tento atlet vůbec myslí o ragby ? 


 

Historický přehled letních olympijských her (místo a datum konání; počet zemí a sportovců; medailově nejúspěšnější země; česká a čs. účast a medaile; fakta o zahajovacím ceremoniálu a maskotech):

I. Atény (Řecko), 6. - 15. dubna 1896
14 zemí, 241 sportovců
1. USA (11-7-2), 2. Řecko (10-17-19), 3. Německo (6-5-2) bez čs. účasti oficiální zahájení: řecký král Jiří I.

II. Paříž (Francie), 14. května - 28. října 1900
24 zemí, 997 sportovců
1. Francie (25-41-34), 2. USA (19-14-14), 3. V. Británie (15-6-9)
5 čs. reprezentantů (v rámci Rakouska-Uherska), 0-1-2 oficiální zahájení: nekonalo se

III. St. Louis (USA), 1. července - 23. listopadu 1904
12 zemí, 645 sportovců
1. USA (77-81-78), 2. Německo (4-4-5), 3. Kuba (4-2-3) bez čs. účasti oficiální zahájení: americký podnikatel David Francis

IV. Londýn (Velká Británie), 27. dubna - 31. října 1908
22 zemí, 2008 sportovců
1. V. Británie (56-51-38), 2. USA (23-12-12), 3. Švédsko (8-6-11)
22 čs. reprezentantů (v rámci Rakouska-Uherska), 0-0-2 oficiální zahájení: anglický král Eduard VII.

V. Stockholm (Švédsko), 5. května - 22. července 1912
28 zemí, 2407 sportovců
1. USA (25-19-19), 2. Švédsko (24-24-17), 3. V. Británie (10-15-16) 50 čs. reprezentantů (v rámci Rakouska-Uherska), bez medaile oficiální zahájení: švédský král Gustav V.

VI. Berlín (Německo) 1916 - nekonaly se kvůli 1. světové válce

VII. Antverpy (Belgie), 20. dubna - 12. září 1920
29 zemí, 2626 sportovců
1. USA (41-27-27), 2. Švédsko (19-20-25), 3. V. Británie (16-15-13)
123 čs. reprezentantů, 0-0-2
oficiální zahájení: belgický král Albert I.
olympijský slib: vodní pólař a šermíř Victor Boin

VIII. Paříž (Francie), 4. května - 27. července 1924
44 zemí, 3089 sportovců
1. USA (45-27-27), 2. Finsko (14-13-10), 3. Francie (13-15-10)
128 čs. reprezentantů, 1-4-5
oficiální zahájení: francouzský prezident Gaston Doumergue olympijský slib: atlet Georges André

IX. Amsterdam (Nizozemsko), 17. května - 12. srpna 1928
46 zemí, 2883 sportovců
1. USA (22-18-16), 2. Německo (10-7-14), 3. Finsko (8-8-9)
69 čs. reprezentantů, 2-5-2
oficiální zahájení: nizozemský princ Hendrik olympijský slib: fotbalista Henri Denis

X. Los Angeles (USA), 30. července - 14. srpna 1932
37 zemí, 1332 sportovců
1. USA (41-32-30), 2. Itálie (12-12-12), 3. Francie (10-5-4)
7 čs. reprezentantů, 1-2-1
oficiální zahájení: americký viceprezident Charles Curtis olympijský slib: šermíř George Calnan

XI. Berlín (Německo), 1. - 16. srpna 1936
49 zemí, 3963 sportovců
1. Německo (33-26-30), 2. USA (24-20-12), 3. Maďarsko (10-1-5)
179 čs. reprezentantů, 3-5-0
oficiální zahájení: říšský kancléř Adolf Hitler olympijský slib: vzpěrač Rudolf Ismayr poslední člen štafety: atlet Fritz Schilgen

XII. Tokio (Japonsko) nebo Helsinky (Finsko), 1940 - nekonaly se kvůli druhé světové válce

XIII. Londýn (Velká Británie), 1944 - nekonaly se kvůli druhé světové válce

XIV. Londýn (Velká Británie), 29. července - 14. srpna 1948
59 zemí, 4104 sportovců
1. USA (38-27-19), 2. Švédsko (16-11-17), 3. Francie (10-6-13)
77 čs. reprezentantů, 6-2-3
oficiální zahájení: anglický král Jiří VI.
olympijský slib: atlet Donald Finlay
poslední člen štafety: atlet John Mark

XV. Helsinky (Finsko), 19. července - 3. srpna 1952
69 zemí, 4955 sportovců
1. USA (40-19-17), 2. SSSR (22-30-19), 3. Maďarsko (16-10-16)
106 čs. reprezentantů, 7-3-3
oficiální zahájení: finský prezident Juho Paasikivi olympijský slib: gymnasta Heikki Savolainen poslední členové štafety: atleti Paavo Nurmi a Hannes Kolehmainen

XVI. Melbourne (Austrálie), 22. listopadu - 8. prosince 1956
72 zemí, 3314 sportovců
1. SSSR (37-29-32), 2. USA (32-25-17), 3. Austrálie (13-8-14)
64 čs. reprezentantů, 1-4-1
oficiální zahájení: vévoda z Edinburghu
olympijský slib: atlet John Landy
poslední člen štafety: atlet Ron Clarke

XVII. Řím (Itálie), 25. srpna - 11. září 1960
83 zemí, 5338 sportovců
1. SSSR (43-29-31), 2. USA (34-21-16), 3. Itálie (13-10-13) 120 čs. reprezentantů, 3-2-3 oficiální zahájení: italský prezident Giovanni Gronchi olympijský slib: atlet Adolfo Consolini poslední člen štafety: atlet Giancarlo Peris

XVIII. Tokio (Japonsko), 10. - 24. října 1964
93 zemí, 5151 sportovců
1. USA (36-26-28), 2. SSSR (30-31-35), 3. Japonsko (16-5-8)
107 čs. reprezentantů, 5-6-3
oficiální zahájení: japonský císař Hirohito olympijský slib: gymnasta Takaši Ono poslední člen štafety: student z Hirošimy Jošinori Sakaj

XIX. Mexico City (Mexiko), 12. - 27. října 1968
112 zemí, 5516 sportovců
1. USA (45-28-34), 2. SSSR (29-32-30), 3. Japonsko (11-7-7)
122 čs. reprezentantů, 7-2-4
oficiální zahájení: mexický prezident Gustavo Diaz Orda olympijský slib: atlet Pablo Lugo Garrido poslední člen štafety: atletka Norma Enriqueta de Sotelová

XX. Mnichov (Německo), 26. srpna - 10. září 1972
121 zemí, 7134 sportovců
1. SSSR (50-27-22), 2. USA (33-31-30), 3. NDR (20-23-23)
186 čs. reprezentantů, 2-4-2
oficiální zahájení: spolkový prezident Gustav Heinemann olympijský slib: atletka Heidi Schüllerová poslední člen štafety: atlet Günter Zahn
maskot: jezevčík Waldi

XXI. Montreal (Kanada), 17. července - 1. srpna 1976
92 zemí, 6084 sportovců
1. SSSR (49-41-35), 2. NDR (40-25-25), 3. USA (34-35-25)
167 čs. reprezentantů, 2-2-4
oficiální zahájení: britská královna Alžběta II.
olympijský slib: vzpěrač Pierre Saint-Jean poslední členové štafety: juniorští atleti Stéphane Préfontaine a Sandra Hendersonová
maskot: bobr Amik

XXII. Moskva (SSSR), 19. července - 3. srpna 1980 80 zemí, 5179 sportovců 1. SSSR (80-69-46), 2. NDR (47-37-42), 3. Bulharsko (8-16-17)
211 čs. reprezentantů, 2-3-9
oficiální zahájení: generální tajemník Leonid Brežněv olympijský slib: gymnasta Nikolaj Andrianov poslední člen štafety: basketbalista Sergej Bělov
maskot: medvěd Míša

XXIII. Los Angeles (USA), 28. července - 12. srpna 1984 140 zemí, 6829 sportovců 1. USA (83-61-30), 2. Rumunsko (20-16-17), 3. NSR (17-19-23) bez čs. účasti oficiální zahájení: americký prezident Ronald Reagan olympijský slib: atlet Edwin Moses poslední člen štafety: desetibojař Rafer Johnson
maskot: orel Sam

XXIV. Soul (Jižní Korea), 17. září - 2. října 1988
159 zemí, 8391 sportovců
1. SSSR (55-31-46), 2. NDR (37-35-30), 3. USA (36-31-27)
171 čs. reprezentantů, 3-3-2
oficiální zahájení: jihokorejský prezident Ro Tche-u olympijský slib: basketbalista Hur Če a házenkářka Son Mi-na poslední členové štafety: atleti Čong Son-man, Kim Won-tchak a Son Mi-jong
maskot: tygr Hodori

XXV. Barcelona (Španělsko), 24. července - 9. srpna 1992
169 zemí, 9356 sportovců
1. SNS (45-38-29), 2. USA (37-34-37), 3. Německo (33-21-28)
209 čs. reprezentantů, 4-2-1
oficiální zahájení: španělský král Juan Carlos I.
olympijský slib: jachtař Luis Doreste Blanco poslední člen štafety: paralympik Antonio Rebollo
maskot: pes Cobi

XXVI. Atlanta (USA), 19. července - 4. srpna 1996
197 zemí, 10.318 sportovců
1. USA (44-32-25), 2. Rusko (26-21-16), 3. Německo (20-18-27)
117 českých reprezentantů, 4-3-4
oficiální zahájení: americký prezident Bill Clinton olympijský slib: basketbalistka Teresa Edwardsová poslední člen štafety: boxer Muhammad Ali
maskot: figurka Izzy

XXVII. Sydney (Austrálie), 13. září - 1. října 2000
199 zemí, 10.651 sportovců
1. USA (40-24-33), 2. Rusko (32-28-28), 3. Čína (28-16-15)
126 českých reprezentantů, 2-3-3
oficiální zahájení: australský guvernér Sir William Deane olympijský slib: pozemní hokejistka Rechelle Hawkesová poslední člen štafety: atletka Cathy Freemanová
maskot: ledňáček Olly, ptakopysk Syd a ježura Millie

XXVIII. Atény (Řecko), 13. - 29. srpna 2004
202 zemí, 10.625 sportovců
1. USA (35-39-29), 2. Čína (32-17-14), 3. Rusko (27-27-38)
142 českých reprezentantů, 1-3-4
oficiální zahájení: řecký prezident Konstantinos Stefanopulos olympijský slib: plavkyně Zoe Dimoschaliová poslední člen štafety: jachtař Nikolaos Kaklamanakis
maskot: postavičky dětí Phévos a Athéna.

Přehled nejúspěšnějších medailistů letních olympijských her podle počtu medailí:

18 - Larisa Latyninová (SSSR), gymnastika (1956-64), 9-5-4
15 - Nikolaj Andrianov (SSSR), gymnastika (1972-80), 7-5-3
13 - Boris Šachlin (SSSR), gymnastika (1956-64), 7-4-2,
- Edoardo Mangiarotti (Itálie), šerm (1936-60), 6-5-2
- Takaši Ono (Japonsko), gymnastika (1952-64), 5-4-4
12 - Paavo Nurmi (Finsko), atletika (1920-28), 9-3-0
- Birgit Fischerová (NDR/Německo), rychlostní kanoistika (1980-2004) 8-4-0
- Sawao Kato (Japonsko), gymnastika (1968-76), 8-3-1
- Jennifer Thompsonová (USA), plavání (1992-2004), 8-3-1,
- Alexej Němov (Rusko), gymnastika (1996-2004) 4-2-6
11 - Mark Spitz (USA), plavání (1968-72), 9-1-1
- Matt Biondi (USA), plavání (1984-92), 8-2-1
- Věra Čáslavská (ČSSR), gymnastika (1960-68), 7-4-0
- Viktor Čukarin (SSSR), gymnastika (1952-56), 7-3-1
- Carl Osburn (USA), sportovní střelba (1912-24), 5-4-2

Nejvíce zlatých medailí:
9 - Larisa Latyninová, Paavo Nurmi, Mark Spitz a Carl Lewis (USA/atletika, 1984-96)
8 - Ray Ewry (USA/atletika, 1900-08), Sawao Kato, Matt Biondi, Birgit Fischerová, Jennifer Thompsonová

Nejvíce medailí na jedné olympiádě:
8 - Alexandr Diťatin (SSSR/gymnastika, 1980, 3-4-1) a Michael Phelps (USA/plavání, 2004, 6-0-2),
7 - Willis Lee (USA/sport. střelba, 1920, 5-1-1), Lloyd Spooner (USA/sport. střelba, 1920, 4-1-2), Maria Gorochovská (SSSR/gymnastika, 1952, 2-5-0), Boris Šachlin (1960, 4-2-1), Akinori Nakijama (Japonsko/gymnastika, 1968, 4-2-1), Michail Voronin (SSSR/gymnastika, 1968, 2-4-1), Mark Spitz (1972, 7-0-0), Nikolaj Andrianov (1976, 4-2-1) a Matt Biondi (1988, 5-1-1)

Nejvíce zlatých medailí na jedné olympiádě:
7 - Mark Spitz (1972),
6 - Kristin Ottová (Německo/plavání, 1988), Vitalij Ščerbo (SNS/gymnastika, 1992) a Michael Phelps (2004),
5 - Anton Heida (USA/gymnastika, 1904), Willis Lee (1920), Nedo Nadi (Itálie/šerm, 1920), Paavo Nurmi (1924) a Matt Biondi (1988).

Data a fakta jsou k začátku OH v Číně ...