Prvním milým zjištěním bylo, že Rakouská federace získala velmi pěkný objekt s travnatým hřištěm, nedaleko Schönbrunnu, kde má také své sídlo. Co je však ještě zajímavější, je skutečnost, že zde otevřela Akademii ragby, která má svého sponzora – Euro-Asistance. Kromě toho Rakouská Federace organizuje 3. týdenní turnusy „Letního kempu“ mládeže, kde kromě ragby je také výuka angličtiny. Rozhodně dobrý nápad. Cena je také příznivá 120 euro na týden. Pro nové zájemce o ragby je k dispozici dostatek propagačního materiálu. Další výhodou tohoto centra je pěkná klubovna s barem, kde se akademici stravují, ale také pořádají oficiální večeře před zápasem, stejně jako závěrečné večeře po utkání.
Při oficiální večeři nám zástupci federace sdělili, že mají velký problém se zajištěním hřiště pro zápas, protože smluvní městský stadion má z důvodu velkých dešťů, nezpůsobilý trávník. Nakonec se vše vyřešilo a zápas se hrál na hřišti RC Vídeň Donnau. Tento malý stadionek, bez tribuny, se slušnými šatnami, měl vzhledem k neustálému dešti docela slušný trávník. Jediným problémem bylo vyřešit technické zóny a místa pro náhradníky, ale i to se s pomocí rakouského prezidenta pana Schwaba nakonec povedlo. Za zmínku jistě stojí i to, že tento pán byl také pomezním rozhodčím zápasu.
Zápas se hrál za neustálého silného deště a měl v těchto velmi špatných klimatických podmínkách až překvapivě dobrou úroveň. Velmi se o to také zasloužil belgický rozhodčí pan Serge Goffinet, který výborně komunikoval s oběma mužstvy i pomezními rozhodčími, nechával hře spád, citlivě posuzoval výhody a získal si velký respekt všech hráčů. Nakonec zaslouženě zvítězilo domácí mužstvo po velkém boji 19 : 17 (10 : 9), které předvádělo dobré moderní útočné ragby s velmi důraznou a dobře organizovanou obranou. Výhodou do budoucna je, že toto mužstvo je velmi mladé, obě spojky jsou dvacetileté, třetí řada je složena s velkých bojovníků, kteří měli dostatek sil na tak těžkém terénu, odskládat mnohem těžší maďarské rojníky. Mužstvo se snažilo i za tak obtížných podmínek hrát rukama. Měli dobré auty (vyhráli 6 vhazování soupeře) a jejich kopáč byl velmi dobrý. Maďaři, kteří byli velkým favoritem, spoléhali na své zkušené robustní rojníky, kteří neustále vyhledávali kontakt, ale často s opožděnou podporou, takže o míče přicházeli, nebo se snažili využívat své váhy v protlačovaných maulech. S tím nakonec neuspěli, protože obětaví Rakušané dobře bránili. Pro mne to byl jeden z nejtěžších zápasů, protože lilo jako z konve po celé utkání a na hřišti nebyl žádný přístřešek, kde bych se mohl uschovat. Proto jsem byl po zápase kompletně promočený, stejně jako všechny formuláře, které jako komisař musím vyplňovat. Naštěstí si jich vždy beru několik navíc, takže jsem to nakonec úspěšně zvládl.
Po zápase byl zdařilý 3-tí poločas v klubovně federace. Řečnili prezidenti obou federací, oba ve slušivých klubových sakách se znaky federací, oba kapitáni, předávaly se obligátní dárky a vyhlašovali se nejlepší hráči zápasu, velmi příjemná atmosféra se zpěvem, typická pro amatérské ragby. Při této příležitosti si mně postěžoval rozhodčí zápasu pan Goffinet, že podobnou atmosféru postrádal po utkání s Belgií v Praze, kde byl také přítomen jako pomezní rozhodčí. Večeře prý byla v hotelu, kde obě mužstva byla oddělena od hostů zástěnou a naši unii zastupoval pouze trenér mužstva Martin Kafka. Ragby má své nepsané etické zákony, které se ve vyspělých federacích vždy dodržují, bohužel v poslední době s tím má naše unie velké problémy. Osobně jsem od obou federací obdržel nové kravaty (které naše unie už trapně 4.roky nemá) a od Maďarů láhev vína s etiketou jejich federace.
Zajímavé novinky z belgického ragby jsem také získal od rozhodčího utkání pana Serge Goffineta s kterým jsem měl dostatek času na diskuzi při společných snídaních. Belgická federace udělala v posledních létech obrovskou práci pro rozvoj ragby v jejich zemi. V současné době má již okolo 10 000 hráčů, což je dvojnásobek za posledních pět let. Na mezinárodní zápasy chodí až 25 000 diváků (proti Argentině) , na I.ligu chodí až 5 000 diváků. V současné době mají 210 rozhodčích, kteří jsou rozděleni do 3.tříd. Všichni mají 2 x ročně povinné fyzické testy, kdo nesplní jde o třídu níž. Pro zajímavost rozhodčí I.třídy bere za zápas I.ligy 50 euro, ve II.lize 40 euro. Na všechna utkání první i druhé ligy jsou nominováni komisaři a coach rozhodčích. Zápasy jsou snímány TV. Po každém kole se provádí vyhodnocování výkonů rozhodčích. Každé 2.měsíce je stáž rozhodčích I.třídy, kde se probírají případné problémy a upřesňuje výklad pravidel. Pokud má rozhodčí 3 x špatnou známku je přeřazen do nižší třídy. Aktivní činnost končí v 50 letech, potom mohou pokračovat buď jako coach rozhodčích nebo komisař. Každé I.ligové mužstvo musí mít nejméně 3.rozhodčí. Ve II.lize 2.rozhodčí. Velký důraz je kladen na nábor mladých rozhodčích (stáže pro kadety a juniory).
Belgická Federace angažovala francouzského trenéra, kterého však platí jeden ze sponzorů. Tento trenér se schází 2 x měsíčně se svými asistenty, kteří reprezentují realizační týmy všech kategorií. Tím je odborně zajištěna systematická příprava dle schváleného Jednotného tréninkového systému. (ten předložil francouzský trenér). Každý realizační tým je složen z trenéra, jeho asistenta, lékaře, manažera, fyzio a kustoda. Tím je zajištěna jednotná kvalitní příprava v systému formování hráčů pro reprezentaci v jednotlivých kategoriích tolik užívané pyramidy. Jednotlivé kategorie mají pravidelné stáže, doplněné přípravnými zápasy. Hráči jsou testováni, sledováni a mají vypracovaný systém individuální přípravy. Důležitá je úzká spolupráce všech realizačních týmů, jejich činnost hodnotí francouzský ústřední trenér. Soustavná odborná a systematická práce realizačních týmů, přináší výborné výsledky.
Výkonnost zejména mládežnických mužstev je rok od roku lepší, což dokázali junioři na letošním ME v Itálii. Za zmínku také stojí, že všichni reprezentanti senioři, včetně těch kteří hrají v zahraničí, mají s federací smlouvu, ve které se zavazují startovat za národní tým. Máme se tedy čemu přiučit, malá Belgická federace nebyla pro nás ještě před pár roky, těžkým soupeřem. Teď si z ni musíme vzít příklad a pokusit se ji aspoň částečně přiblížit a využít jejich zkušeností ke zdárnému rozvoji ragby u nás. Výmluvy na krizi jsou liché, ta postihla všechny federace, ale základem úspěchu je provést důkladnou analýzu současné vážné situace, umět pojmenovat příčiny, najít rozumná řešení, která budou odpovídat našim ekonomickým podmínkám i možnostem. Je nutné zapojit co největší počet odborníků i nadšenců pro jejich úspěšné splnění. Jiná cesta není, úspěšné v ragby je jen to mužstvo které má dobrou partu, kde jeden respektuje druhého a naopak, stejně tak naše unie musí být jednou velkou partou.
Při oficiální večeři nám zástupci federace sdělili, že mají velký problém se zajištěním hřiště pro zápas, protože smluvní městský stadion má z důvodu velkých dešťů, nezpůsobilý trávník. Nakonec se vše vyřešilo a zápas se hrál na hřišti RC Vídeň Donnau. Tento malý stadionek, bez tribuny, se slušnými šatnami, měl vzhledem k neustálému dešti docela slušný trávník. Jediným problémem bylo vyřešit technické zóny a místa pro náhradníky, ale i to se s pomocí rakouského prezidenta pana Schwaba nakonec povedlo. Za zmínku jistě stojí i to, že tento pán byl také pomezním rozhodčím zápasu.
Zápas se hrál za neustálého silného deště a měl v těchto velmi špatných klimatických podmínkách až překvapivě dobrou úroveň. Velmi se o to také zasloužil belgický rozhodčí pan Serge Goffinet, který výborně komunikoval s oběma mužstvy i pomezními rozhodčími, nechával hře spád, citlivě posuzoval výhody a získal si velký respekt všech hráčů. Nakonec zaslouženě zvítězilo domácí mužstvo po velkém boji 19 : 17 (10 : 9), které předvádělo dobré moderní útočné ragby s velmi důraznou a dobře organizovanou obranou. Výhodou do budoucna je, že toto mužstvo je velmi mladé, obě spojky jsou dvacetileté, třetí řada je složena s velkých bojovníků, kteří měli dostatek sil na tak těžkém terénu, odskládat mnohem těžší maďarské rojníky. Mužstvo se snažilo i za tak obtížných podmínek hrát rukama. Měli dobré auty (vyhráli 6 vhazování soupeře) a jejich kopáč byl velmi dobrý. Maďaři, kteří byli velkým favoritem, spoléhali na své zkušené robustní rojníky, kteří neustále vyhledávali kontakt, ale často s opožděnou podporou, takže o míče přicházeli, nebo se snažili využívat své váhy v protlačovaných maulech. S tím nakonec neuspěli, protože obětaví Rakušané dobře bránili. Pro mne to byl jeden z nejtěžších zápasů, protože lilo jako z konve po celé utkání a na hřišti nebyl žádný přístřešek, kde bych se mohl uschovat. Proto jsem byl po zápase kompletně promočený, stejně jako všechny formuláře, které jako komisař musím vyplňovat. Naštěstí si jich vždy beru několik navíc, takže jsem to nakonec úspěšně zvládl.
Po zápase byl zdařilý 3-tí poločas v klubovně federace. Řečnili prezidenti obou federací, oba ve slušivých klubových sakách se znaky federací, oba kapitáni, předávaly se obligátní dárky a vyhlašovali se nejlepší hráči zápasu, velmi příjemná atmosféra se zpěvem, typická pro amatérské ragby. Při této příležitosti si mně postěžoval rozhodčí zápasu pan Goffinet, že podobnou atmosféru postrádal po utkání s Belgií v Praze, kde byl také přítomen jako pomezní rozhodčí. Večeře prý byla v hotelu, kde obě mužstva byla oddělena od hostů zástěnou a naši unii zastupoval pouze trenér mužstva Martin Kafka. Ragby má své nepsané etické zákony, které se ve vyspělých federacích vždy dodržují, bohužel v poslední době s tím má naše unie velké problémy. Osobně jsem od obou federací obdržel nové kravaty (které naše unie už trapně 4.roky nemá) a od Maďarů láhev vína s etiketou jejich federace.
Zajímavé novinky z belgického ragby jsem také získal od rozhodčího utkání pana Serge Goffineta s kterým jsem měl dostatek času na diskuzi při společných snídaních. Belgická federace udělala v posledních létech obrovskou práci pro rozvoj ragby v jejich zemi. V současné době má již okolo 10 000 hráčů, což je dvojnásobek za posledních pět let. Na mezinárodní zápasy chodí až 25 000 diváků (proti Argentině) , na I.ligu chodí až 5 000 diváků. V současné době mají 210 rozhodčích, kteří jsou rozděleni do 3.tříd. Všichni mají 2 x ročně povinné fyzické testy, kdo nesplní jde o třídu níž. Pro zajímavost rozhodčí I.třídy bere za zápas I.ligy 50 euro, ve II.lize 40 euro. Na všechna utkání první i druhé ligy jsou nominováni komisaři a coach rozhodčích. Zápasy jsou snímány TV. Po každém kole se provádí vyhodnocování výkonů rozhodčích. Každé 2.měsíce je stáž rozhodčích I.třídy, kde se probírají případné problémy a upřesňuje výklad pravidel. Pokud má rozhodčí 3 x špatnou známku je přeřazen do nižší třídy. Aktivní činnost končí v 50 letech, potom mohou pokračovat buď jako coach rozhodčích nebo komisař. Každé I.ligové mužstvo musí mít nejméně 3.rozhodčí. Ve II.lize 2.rozhodčí. Velký důraz je kladen na nábor mladých rozhodčích (stáže pro kadety a juniory).
Belgická Federace angažovala francouzského trenéra, kterého však platí jeden ze sponzorů. Tento trenér se schází 2 x měsíčně se svými asistenty, kteří reprezentují realizační týmy všech kategorií. Tím je odborně zajištěna systematická příprava dle schváleného Jednotného tréninkového systému. (ten předložil francouzský trenér). Každý realizační tým je složen z trenéra, jeho asistenta, lékaře, manažera, fyzio a kustoda. Tím je zajištěna jednotná kvalitní příprava v systému formování hráčů pro reprezentaci v jednotlivých kategoriích tolik užívané pyramidy. Jednotlivé kategorie mají pravidelné stáže, doplněné přípravnými zápasy. Hráči jsou testováni, sledováni a mají vypracovaný systém individuální přípravy. Důležitá je úzká spolupráce všech realizačních týmů, jejich činnost hodnotí francouzský ústřední trenér. Soustavná odborná a systematická práce realizačních týmů, přináší výborné výsledky.
Výkonnost zejména mládežnických mužstev je rok od roku lepší, což dokázali junioři na letošním ME v Itálii. Za zmínku také stojí, že všichni reprezentanti senioři, včetně těch kteří hrají v zahraničí, mají s federací smlouvu, ve které se zavazují startovat za národní tým. Máme se tedy čemu přiučit, malá Belgická federace nebyla pro nás ještě před pár roky, těžkým soupeřem. Teď si z ni musíme vzít příklad a pokusit se ji aspoň částečně přiblížit a využít jejich zkušeností ke zdárnému rozvoji ragby u nás. Výmluvy na krizi jsou liché, ta postihla všechny federace, ale základem úspěchu je provést důkladnou analýzu současné vážné situace, umět pojmenovat příčiny, najít rozumná řešení, která budou odpovídat našim ekonomickým podmínkám i možnostem. Je nutné zapojit co největší počet odborníků i nadšenců pro jejich úspěšné splnění. Jiná cesta není, úspěšné v ragby je jen to mužstvo které má dobrou partu, kde jeden respektuje druhého a naopak, stejně tak naše unie musí být jednou velkou partou.
Email
Tisk
