Trochu historie
V roce 1996 byl uspořádán první ročník Super 12, později Super 14. Ragbisté vědí, že tuto uzavřenou soutěž hraje ragbyová elita vytvořena z týmy z jižní polokoule. Ze začátku byla bohatě zajištěna financemi mediální magnáta Ruperta Murdocha, který do ragbyové soutěže investoval 65 milionů dolarů na dobu 6 let. Tím, že žádnému mužstvu nehrozí sestup, favorizuje tento model ofenzivní hru. Takové ideální podmínky samozřejmě umožňují expertům vytvářet moderní systém hry, který v podání nejlepších světových klubů plní vždy stadiony. Tři národní ragbyové unie Nového Zélandu, Austrálie a Jihoafrické republiky spolu velmi dobře spolupracují při vytváření svých sportovních kalendářů. Pečlivě oddělují sezónu mistrovských klubových zápasů od sezóny reprezentačních testů a vždy se snaží, aby hráči měli dostatek času na regeneraci a rehabilitaci.
Tucet úspěšných let
Nyní po dvanácti úspěšných letech se tento systém zasekl, neboť Evropané ze severní polokoule nespali a snažili se dohonit své vzory. Anglické a francouzské kluby angažovaly přední světové odborníky, poučily se z chyb a hlavně našly nové zdroje finančních prostředků. V současnosti jsou schopni nabídnout světovým hvězdám jako jsou Carter, Collins, Jack, Haymann až 700 000 euro ročně (16 milionů korun), zatímco kapitán All Blacks McCaw bere 375 000 euro od své unie, a to ještě patří k těm privilegovaným.. Je jasné, že tyto tři unie budou muset ustoupit od svých zásad, že internacionál může odejít hrát do zahraničí až po 30 roce., jinak nemůže hrát za národní mužstvo. První vlaštovky jsou Smit, Montgomery a Matfield, kteří odešli do Francie s povolením Jihoafrické unie a mohou i nadále reprezentovat. To by před pěti lety byla věc nemožná. Super 14 je stále výborná soutěž po stránce sportovní, ale bohužel po stránce finanční již ztrácí dech. Rozdíl je v tom, že na jižní polokouli sehrají hráči maximálně 14. až 15 zápasů v S-14, zatímco ve Francii klub, který startuje v Evropském poháru, sehraje minimálně 32 utkání. To je tedy jednou tolik a tím se dá získat daleko více peněz. Navíc je tu problém dolaru, kterými Rupert .Murdoch financuje S-14, ty mají dnes skoro poloviční hodnotu. Další výhodou Evropy jsou velké stadiony, které umožňují daleko větší návštěvnost utkání.
Australané chtějí Super 14 zatraktivnit patnáctým týmem
Tradičně s novými nápady přichází Australská unie. Její výkonný ředitel John O´Neil nyní přišel z návrhem, jak S-14 zatraktivnit. Soutěž se bude hrát na místo 16.týdnům nyní 26.týdnů. První fázi odehrají mužstva jako v současném modelu, tedy každý tým se utká jedenkrát. Potom se nejlepších osm mužstev kvalifikuje do finálových bojů. Soutěž bude zajisté zajímavější. Finálové utkání by bylo velkou atrakcí, kde kromě ragby budou další aktivity, které zajistí jednak plný stadion, ale hlavně daleko více peněz. Uvažuje se také o 15. týmu, který by hrál v Tokiu a byl by složen jednak z japonských hráčů, ale také hráčů z Pacifických ostrovů.
Novozelanďané navrhují Super 18
Novozélandský nápad rozšířit Super 14 na osmnáct týmů a to tak, že by soutěž hráli ještě Japonci a Argentinci, chce zastavit krizí, která nejvíce dolehla právě na Nový Zéland. Jejich předčasné vyřazení z finálových bojů RWC poznamenalo celé novozélandské rugby. Na stadiony chodí méně diváků, důvodem je zejména odchod hvězd v nejlepších létech (McAlister,Mauger,Jack atd.) do Evropy. Rob Nicol prezident hráčského syndikátu konstatuje, že v současné době 18% špičkových hráčů hraje v Evropě a pokud se na Novém Zélandu nezmění podmínky k lepšímu, bude to do 3.let 50 % hráčů. V současné době nejsou schopni konkurovat evropským finančním nabídkám pro hráče.
V Austrálii konkurují ragby další hry se šiškou
Také australské rugby bylo poznamenáno neúspěchem na RWC. Navíc Australané mají velkou konkurenci v rugby XIII a v australské kopané. Australská unie jako dvojnásobný vítěz RWC je pevně odhodlána provést zásadní změny v systému rozvoje rugby ve své zemi. Prvním krokem je skutečnost, že trenérem reprezentace se stal Robbie Deans z Nového Zélandu, který se honosí pěti tituly v S-12/14 s Crusaders. Novozélanďan chce změnit současný australský systém v moderní aktivní hru ve které se hráči nebojí vzít na sebe určité riziko jako kupř. Tuqiri. První co chce také změnit je hra ve mlýnu, která byla vždy slabinou Wallabies, což se nejvíce prokázalo na RWC s Anglií.První co chce také změnit je hra ve mlýnu, která byla vždy slabinou Wallabies, což se nejvíce prokázalo na RWC s Anglií. První co chce také změnit je hra ve mlýnu, která byla vždy slabinou Wallabies, což se nejvíce prokázalo na RWC s Anglií.
Výborné výsledky Waratahs et Reds v Super 14, jsou prvním dobrým znamením, že systém je úspěšný. Nakonec příznivci ragby tým Waratahs viděli na vlastní oči přímo v Praze v roce 2005 při utkání s českou reprezentací. Stejně tak hra, kterou předvádí reprezentace Austrálie na turnaji tří národů se musí líbit. Australané patrně jdou správnou cestou.
Jihoafričané hrají s talenty bez rozdílu barvy pleti
Problémy jsou na jihu Afriky zejména politické. Nový trenér Peter de Villiers je prvním barevným na tomto postě. V současné době je v širší nominaci 30 hráčů, 11 hráčů barevných. Jeho cílem je získat titul Mistra světa s mužstvem složeným jen z černých hráčů. Dávno už je doba, kdy si uskutečnil svůj dětský sen Errol Tobias, hráč tmavé pleti který se dostal jako první do reprezentace Jižní Afriky.
Joël Stransky, autor vítězného dropu, který rozhodl o zisku poháru v roce 1995 (původem Čech, který si zahrál za naši reprezentaci proti Penguins) vysvětluje : Do roku 1972 jsme hráli rugby, které odpovídalo mentalitě bílé komunity, potom přišli Breyton Paulse, Lawrence Sephaka, Botta Conradie a Adi Jacobs a ti nám přinesli nové dimenze Springboks. Druhý titul Mistrů světa ve Francii všem dokázal, že jsme nyní jednotným národem, který je tak silný, protože dovede využít všech svých talentů bez rozdílu barvy.. Prvním černým kapitánem Blue Bulls je Chitiboy Ratepette, který se svým týmem vyhrál v loňském roce S-14. Časy se mění, uvidíme jak se bude rugby v Jižní Africe vyvíjet v příštích létech. Titul mistrů světa je rozhodně velkým motivujícím prvkem pro všechny mladé Afričany.
Autor volného překladu zajímavého článku z Magazinu Midi Olympique Eduard Krützner dodává ...
Tímto dalším článkem se snažím ukázat, jak bude pro české ragby obtížné zachytit současný enormní rozvoj ragby ve světě. V českých amatérských podmínkách si budeme muset přehodnotit priority tak, aby odpovídaly reálným podmínkám a možnostem. Čeští ragbisté si musí před sebe klást ty nejvyšší cíle, které však budou schopni úspěšně splnit. Předpoklad úspěchu je, že se na nich budou plně podílet opravdu všichni členové České rugbyové unie.
Eduard Krützner: Ragby na jižní polokouli v číslech a statistikách (Klikni a uvidíš jej celý !!! - zatím v neupravené verzi )
Na úvodní fotografii z utkání Nový Zéland - Austrálie 36:10 (2.8.2008) jsou Ma'a Nonu a Stiring Mortlock. Foto: France Presse
Email
Tisk
