Irsko – Wales 16:16 (13:10)
Remíza po 42 letech

Waleský trenér Warren Gatland často svému týmu vytýká neschopnost zahájit utkání náporem a jinak to nebylo ani v Dublinu, umožnili to Irům, aby v první čtvrthodině získali územní převahu a také vedení 6:0 po dvou trestných kopech Jonathana Sextona. Velšané se navíc dostali do problému, když se ve 21. minutě zranil Dan Biggar, ale ukázalo se, že Rhys Priestland Biggara více než úspěšně zastoupil. Dominující domácí pak svou převahu ještě potvrdili pětkou, kterou položil Murray ve 26. minutě, Sextonova konverze znamenala vedení 13:0 a zdálo se, že Velšané se nechytnou. Ale od té chvíle přitlačili a do poločasu stáhli na rozdíl tří bodů.
Ve druhém poločase pak měli Velšané mnohem více ze hry, tlačili, dokázali držet míč (ale třeba říci, že Irové také) dlouhé minuty – úžasná akce Walesu vynesla neuvěřitelných osmadvacet útočných fází – ale pevné obrany obou týmů nedopustily průnik do brankoviště. Velšané nakonec dvěma trestnými kopy Priestlanda otočili stav na 16:13 pro sebe, ale konečné slovo měl Sexton, který 6 minut před koncem chladnokrevně proměnil trestný kop po ofsajdu Velšanů, kterému předcházel nepovedený odkop náhradní mlýnovky Lloyda Williamse.

Novozélandský trenér Irska Joe Schmidt soudí, že remíza je docela uklidňující: „Nikdy si nemůžete být jisti, je tu nové mužstvo, je to pro všechny výzva, protože je co zlepšovat. Jsem si jist, že jsme hráli dobře, jsou tu pozitivní věci, chceme to konsolidovat.“


Skotsko – Anglie 9:15 (6:7)
Kalkuta Cup zůstal na Whitton Road

Na Murrayfieldu se od Skotů přece jen čekalo více, tým, který málem prošel do semifinále mistrovství světa a ukázal se z evropských týmů v nejlepším světle, upadl do svých starých stereotypů – chyby v obraně, útok neschopný položit, a to proti Anglii dokonce už osm let, nehledě k tomu, že Skotsko doma Anglii neporazilo už 14 let! Pro Skoty velmi nepříjemné vystřízlivění z euforie po mistrovství. A tak Calcuta Cup, o který oba týmy hrají již 137 let, zůstává v sídle RFU na Whitton Road v Twickenhamu.

Skotská media také nadšením nehýří, ale tým nezatracují, komentátoři tvrdí, že kouč Vern Cotter sotva mohl tým sestavit lépe, ale narazil na odhodlané Angličany, kteří sice zatím neukázali žádný výrazný progres, ale to je částečně způsobeno tím, že pod novým trenérem Eddie Jonesem se tým zatím neměl čas si osvojit nový herní styl. Vynikli ovšem někteří hráči, se kterými měli Skotové stále plné ruce práce, například Vunipola (na snímku níže) nebo Haskell.

„Dělali jsme zásadní chyby ve vlastním obranném území,“ říká kapitán skotského týmu a autor všech bodů Skotska Greg Laidlaw, hráči vědí, že mohli zahrát mnohem lépe, třeba Tommy Seymour, zahrál nejslaběji, co pamatuji. Všechny ty jednotlivé malé chyby se pak sloučí v podstatnou ztrátu.“

Jeden z komentářů v anglických mediích si všímá v ostrovním ragby neobvyklého jevu – skotští fanoušci hlučeli při kopech Owena Farrella. Ano, je tak velká obrazovka s výzvou k respektování kopáče, píše se v komentáři, ale to, co se dělo na Murrayfieldu je odsouzeníhodné a křupanské chování.


Francie – Itálie 23:21 (10:8)
Novès málem prohrál

Nový trenér les Bleus Guy Novès není na trenérském postu žádný nováček, zkušený trenér přivedl Stade Toulousain k deseti titulům mistra Francie a čtyřem titulům klubových mistrů Evropy. Byl, jak jsme konec konců uvedli při jiných příležitostech na tomto serveru, dost tvrdým kritikem předchozích trenérů francouzské patnáctky. Včera odpoledne sice jako hlava francouzské patnáctky oslavil svůj první vítězný zápas, ale měl namále. Vítězství, ano, ale bylo to vítězství bolestné a bylo mnohem nižší, než mnozí předpovídali, ba mohlo skončit výhrou Azzuri nebýt úspěšného trestného kopu Julese Plissona čtyři minuty před koncem z téměř 50 metrů za chybu Sergia Parisseho. Ten neuvolnil míč ve skrumáži, a pak to chtěl napravit rozhodujícím pokusem o zvrat v poslední minutě zápasu za stavu 23:21 a pokusil se o drop. Ale Parisse není žádný Wilkinson, netrefil se. Naštěstí, jinak to mohlo pro Novèsa a Francii dopadnout katastrofálně.

Nicméně Novès na tiskové konferenci po utkání nejevil žádnou frustraci z výkonu týmu, naopak soudí, že první výhra byla zajímavá a bude pro něho východiskem k úpravě sestavy: „Musíme být s tímto vítězstvím spokojeni, vždyť Italové mohli vyhrát, ale máme extrémně mladý tým. Soupeř měl také monopol na míč a odhalil některé naše významné nedostatky. Je jisté, že nám trochu scházel přehled, v první půli to bylo trochu nesourodé a nebyl v tom žádný rytmus, nedokázali jsme měnit tempo hry. Ale je to začátek, budu na tomto týmu stavět.“

Italové samozřejmě litují, že se jim nepodařilo udržet vedení či v posledních vteřinách při obrovském tlaku strhnout výhru na svou stranu, ale rozhodně prokázali, že jim místo v turnaji patří. Otázkou je, jak omlazený tým zvládne další zápasy, ale ukázal, že má dostatek vůle. Kouč Brunel soudí, že: „Ukázali jsme charakter, ukázali jsme jedinečnost. Chtěli jsme být těžkým soupeřem a podařilo se, způsobili jsme Francouzům hodně problémů …“

Na utkání byla o 20 tisíc míst omezena kapacita stadionu Stade de France, proto na jedné straně zelo nejhořejší patro stadionu prázdnotou, v okolí stadionu byla na střechách stovka odstřelovačů a tisícovka policistů v ulicích místo obvyklé stovky na ragby (a 300 na fotbal).