Pierre Villepreux a Eduard Krützner v létě 2008 (Foto: Petr Skála)
Ragbyové VII jsou hrou, kterou nezasvěcený divák lépe pochopí. Znalost základních pravidel je dána tím, aby byla zajištěna kontinuita pohybu hráčů i míče s maximálním uplatněním pravidla o výhodě. O úspěch nemějme strach, bude ohromný a publicita udělá z rugby „world wide“ jak se říká v IRB. To bude velkou předností pro rozvoj rugby na celé planetě. Cílem je, jak všichni doufáme, zapojit do této hry nové země, které dostávají novou šanci soupeřit s vyspělými zeměmi se kterými v XV nemají možnost měřit své síly. Nejlepším důkazem jsou výsledky z posledního Světového poháru „VII“, když se Keňští amatéři probojovali až do semi-finále.
Start na OH 2016 v Riu bude zajisté pro některé země novou motivací pro rozvoj VII ve své unii. Příslušnost k olympijské rodině dává možnost státní podpory, která může značně ovlivnit ekonomické podmínky pro přípravu reprezentantů pro účast na OH.
V létech 1920 a 1924 na OH v XV zvítězily USA, i když je nutno přiznat, že některé přední unie se jich nezúčastnily. Přesto to vyhrály s hráči, kteří neměli příliš zkušeností s našim ragby, byli to hráči amerického fotbalu, kteří však měli oproti svým soupeřům velkou výhodu ve své fyzické přípravě. Své technické nedostatky v individuální přípravě, taktice i strategii nahrazovali daleko lepší kondicí, zejména pak rychlostí. To samé mohou Američané využít nyní pro VII. Mají na to dostatek času a ohromnou zásobárnu talentovaných sportovců zejména z řad svého národního sportu – amerického fotbalu.
Současné vrcholové světové ragby o XV hráčích je velmi náročný sport, který od hráčů vyžaduje dokonalou fyzickou přípravu. V zápasech vyrovnaných soupeřů rozhoduje o výsledku většinou nejen taktika a strategie, ale zejména bezchybná obrana. V zápase kde proti sobě stojí 15 hráčů proti 15, má každý hráč k dispozici prostor cca 1 m2, to samozřejmě favorizuje kolektivní obranu a záleží tak více méně na individuální iniciativě a schopnostech umění překonat svého soupeře v souboji jeden na jednoho. Ale v VII je tomu úplně jinak, prostor se minimálně zdvojnásobuje a to favorizuje útočné rugby. Pokud se Američané rozhodnou, že jejich unie může počítat se státní podporou pro tuto olympijskou disciplínu, která jim může přinést olympijskou medaili, pak se může zrodit jeden velký favorit. Je vždy snadnější najít 7 vynikajících hráčů než 15. Navíc mohou využít špičkově zpracovanou metodiku pro přípravu a výběr talentů, kterých je v USA nespočet. Problém s individuální technikou hráčů amerického fotbalu, kteří hrají s míčem menších rozměrů, by neměl být velký, navíc mohou úspěšně využít své výborné individuální techniky dlouhých (šípových“) přihrávek, které používají „quatre backs“ pro rychlé přesunutí hry. V Američanech vidím příští favority.
Přijetí ragby o „VII“ hráčích na Olympijské hry dává velkou šanci všem federacím připravit si dlouhodobý ambiciosní projekt na rozvoj této disciplíny s cílem zúčastnit se kvalifikace popř. zúčastnit se aktivně OH 2016 v Riu, Keňa je pro všechny velkým příkladem. Jako první to musí udělat Francouzská federace, která stále sedmičkovému ragby věnuje malou pozornost, přestože má řadu vynikajících hráčů, kterým tato disciplína dává velké předpoklady k tomu, aby tým Francie patřil na OH také k favoritům.