"Poznali jsme se v komisi expertů FIRA, kde jsme často pracovali ve stejné skupině pro rozvoj ragby v Evropě. Vysvětloval nám jaké byly těžké jeho začátky v Gruzínské ragbyové unii," vzpomíná muž, jemuž ragbisté říkají Medák.
Mentalita Gruzínců je velmi odlišná od té francouzské, ale i té evropské. Zpočátku se musel rozloučit s několika hráči, kteří měli dojem, že jsou hvězdami a tedy nepostradatelní pro mužstvo a podle toho se také chovali. Další problém byl v tom, že Gruzínci jsou velcí individualisti a hrají tak na své triko. To pro největší kolektivní sport, samozřejmě přináší velké komplikace. Velký problém měl také s disciplínou svých svěřenců. Hráči nahrazovali tvrdost často hrubostí a zákeřností. To jsou věci, které značně negativně ovlivňovaly herní projev mužstva. Na druhé straně mohl plně využít velkého vlastenectví Gruzínců. Ti pro zdárnou reprezentaci své vlasti jsou ochotni obětovat vše a veškeré úsilí zaměřit na tvrdý a odpovědný trénink. Navíc mohl své svěřence výborně motivovat slibem, že ti nejlepší budou moci odejít hrát do předních francouzských klubů. Tento tah mu plně vyšel, protože pro chudé Gruzínce, kde profesionální hráči brali okolo 100 euro měsíčně, byla tato lákavá představa, splněním životního snu. Naštěstí našel plnou podporu svých plánů u vedení Gruzínské unie, které ho podpořilo při razantních změnách realizace strategického plánu rozvoje ragby v Gruzii. Zásadní změna byla v tom, že se unie plně věnovala formování talentované mládeže, zejména pak vytvořením Akademie, která má na starosti přípravu vhodných kandidátů pro reprezentaci. To se plně projevuje ve velmi dobré výkonnosti Gruzínské reprezentace všech kategorií. I naše unie měla možnost sledovat neustálý výkonnostní růst ragby v této zemi, protože jsme se s ni v posledním desetiletí utkávali jak se seniory v ME tak juniory.
V současné době je na tom Gruzínská reprezentace určitě nejlépe z východních zemí, co se týče sportovní výkonnosti. Záměr Clauda Sorela se plně realizoval a reprezentace Gruzie pro RWC je složena prakticky z hráčů, kteří hrají ve Francii v předních klubech. Nejsilnější komunita je v současné době v klubu Montpellier – Top 14. V tomto klubu hraje už sedm let lídr reprezentace Mamuka Georgodze a ten do klubu ještě přilákal další reprezentanty Giorgi Jgentu, George Chkhaidze a Goderzi Shvelidze. Hráči jsou v klubu velmi spokojeni, protože klub si klade jen ty nejvyšší cíle a tomu podřizuje také přípravu a podmínky v klubu. Hráči si výborně rozumějí jak v e svém klubu, tak v reprezentaci, ale i v soukromém životě. Gruzie má s RWC již určité zkušenosti, protože se RWC zúčastnila jak v roce 2003, tak 2007. Na Nový Zéland nejedou sice jako favorité, ale rozhodně s úmyslem předvést dobrou moderní hru a potrápit i favority.
Čeští ragbisté naposled hráli s Gruzií ještě v roce 2008 v Praze v Edenu (Foto: Petr Skála)
Představím vám tuto silnou čtyřku. Nejmladším a nejméně zkušeným je pilíř Giorgi Jgenti, nar. 1984, výška 183 cm, 105 kg, druhým pilířem je Goderzi Shvelidze, nar. 1978, výška 178 cm, váha 105 kg, 56 reprezentačních startů, účastník obou RWC, první utkání sehrál proti Irsku v roce 1998. George Chkhaidze se narodil v roce 1082, byl výborným hráčem basketu a k ragby jej přitáhl Claude. Nyní hraje třetí řadu, měří 191 cm, váží 94 kg. Má odehráno 43 reprezentačních startů, hrál na RWC 2003 a 2007, první utkání v roce 2002 proti Holandsku. Nejzkušenější je Mamuka Gorgodze, nar v roce 1984, hraje buď Ii.řadu, nebo vazače. Odehrál 33 mezistátních zápasů, účastník obou RWC. První utkání za reprezentaci sehrál v roce 2003 proti Španělsku.
Velkou výhodou gruzínských ragbistů je jejich vlastenectví. Prakticky všichni hráči po skončení své kariéry v zahraničí, se vrací do vlasti, kde se plně zapojují do práce pro rozvoj ragby, buď jako trenéři, rozhodčí, nebo funkcionáři. Rozhodně stojí také za povšimnutí, že hráči, kteří hrají ve Francii se po skončení sezóny, vracejí domů na prázdniny. Tady se už stalo zvykem, že jednak pořádají stáže pro mladé adepty ragby, ale také přivážejí sportovní vybavení, kterého je v Gruzii opravdu nedostatek. Jejich přístup k ragby je rozhodně nutno plně ocenit, pro mladé hráče jsou určitě velkými vzory a ovlivňují jejich další sportovní růst.
Email
Tisk
