Vystoupení Čechů v Portugalsku provázely všechny slabiny a nedostatky, které provázejí naše ragby i v domácích soutěžích všech stupňů, především nekonzistentní výkon týmu, který ani nemůže disponovat lepšími a vyrovnanějšími hráči, protože prostě nejsou. Je to tým, ve kterém část hráčů hraje, a další se spíše jen vezou.
Stejně jako s Polskem naši neuspěli ani s Rumunskem (6:30)
Zcela markantní to bylo v posledním vystoupení s Polskem. Zatímco ctižádostiví Poláci nasazovali všechny síly a vynutili si převahu, dostali náš tým pod stálý tlak, okamžiky, kdy se Češi probili na polovinu soupeře, byly v zápasovém souhrnu výjimkou, výjimkou ovšem nebyl systém hry založený spíše na kopech na soupeřovo území, snad se snahou donutit soupeře k chybám na jeho polovině. Jenže byla to spíše voda na mlýn polského týmu, který z takovýchto darovaných míčů zakládal důrazné protiútoky a při velmi slabé taktické i osobní obraně procházel, jak se mu zachtělo, ostatně sedm pětek v čeeském brankovišti o něčem vypovídá.
Tlak polského roje byl, zvláště po autových vhazováních na naší polovině, drtivý. Poláci míče hodně stahovali a mauly hrnuli naše rojníky mnohdy dvacet i třicet metrů, to se pak lehce útočí a prochází obranou! Přitom Česko zpočátku dokázalo tlak soupeře soustředěnou obranou před svým brankovištěm eliminovat a často Poláky šikovně v seskupeních připravovali o míče, pod tlakem ovšem skutečně nezbylo, než odkopávat. Problém je, že čeští borci málokdy dokázali kontinuálně rozvíjet akce v několika fázích, míče prostě ztráceli, to pak pravděpodobně nosiče míčů nutí kopat, protože nemají jistotu účinné podpory, nebo je to prostě jen neblahý zvyk z domácích soutěží: když nevím co s tím, tak do toho kopnu!
Češi se snažili tlak soupeře otupit vysunutou obranou, ale činili tak nešikovně, v tom byl výkon týmu nekonzistentní, někteří napadali, jiní zůstali opatrně trochu vzadu a hned tady byly zuby, jejichž mezerami soupeř vcelku lehce procházel do hloubky našeho pole, protože měl proti sobě hráče, kteří příliš často nebyli schopni účinné osobní obrany, nebo se o ni ani nesnažili.
Problém s českou obranou se v plné nahotě a jako exemplární příklad projevil při poslední pětce Poláků v poslední minutě, kdy naši po rychle rozehraném trestném kopu překopli míč do polského obranného území. Poláci po rozehraném volném kopu z lapení prošli po šesti přihrávkách a dvou našich skládkách až do brankoviště ČR přes pomalu se vracející a špatně postavené a nepřipravené hráče.
" Prohráli jsme všechna utkání, ale zato jsem jako jediní dali Gruzíncům pětku," našel alespoň jednu přednost českých devatenáctiletých ragbistů hostujícícíh na šampionátu v Portugalsku sekretáč ČSRU Myšák.
Česká republika - Polsko 5:43
Lisabon 2.11.2013 - poločas 0:31 * pětky 1:7
Vyšlo ve spolupráci s webbem RC Havířov
Další sportovní zpravodajství rovněž na webu
Stejně jako s Polskem naši neuspěli ani s Rumunskem (6:30)
Zcela markantní to bylo v posledním vystoupení s Polskem. Zatímco ctižádostiví Poláci nasazovali všechny síly a vynutili si převahu, dostali náš tým pod stálý tlak, okamžiky, kdy se Češi probili na polovinu soupeře, byly v zápasovém souhrnu výjimkou, výjimkou ovšem nebyl systém hry založený spíše na kopech na soupeřovo území, snad se snahou donutit soupeře k chybám na jeho polovině. Jenže byla to spíše voda na mlýn polského týmu, který z takovýchto darovaných míčů zakládal důrazné protiútoky a při velmi slabé taktické i osobní obraně procházel, jak se mu zachtělo, ostatně sedm pětek v čeeském brankovišti o něčem vypovídá.
Tlak polského roje byl, zvláště po autových vhazováních na naší polovině, drtivý. Poláci míče hodně stahovali a mauly hrnuli naše rojníky mnohdy dvacet i třicet metrů, to se pak lehce útočí a prochází obranou! Přitom Česko zpočátku dokázalo tlak soupeře soustředěnou obranou před svým brankovištěm eliminovat a často Poláky šikovně v seskupeních připravovali o míče, pod tlakem ovšem skutečně nezbylo, než odkopávat. Problém je, že čeští borci málokdy dokázali kontinuálně rozvíjet akce v několika fázích, míče prostě ztráceli, to pak pravděpodobně nosiče míčů nutí kopat, protože nemají jistotu účinné podpory, nebo je to prostě jen neblahý zvyk z domácích soutěží: když nevím co s tím, tak do toho kopnu!
Češi se snažili tlak soupeře otupit vysunutou obranou, ale činili tak nešikovně, v tom byl výkon týmu nekonzistentní, někteří napadali, jiní zůstali opatrně trochu vzadu a hned tady byly zuby, jejichž mezerami soupeř vcelku lehce procházel do hloubky našeho pole, protože měl proti sobě hráče, kteří příliš často nebyli schopni účinné osobní obrany, nebo se o ni ani nesnažili.
Problém s českou obranou se v plné nahotě a jako exemplární příklad projevil při poslední pětce Poláků v poslední minutě, kdy naši po rychle rozehraném trestném kopu překopli míč do polského obranného území. Poláci po rozehraném volném kopu z lapení prošli po šesti přihrávkách a dvou našich skládkách až do brankoviště ČR přes pomalu se vracející a špatně postavené a nepřipravené hráče.
" Prohráli jsme všechna utkání, ale zato jsem jako jediní dali Gruzíncům pětku," našel alespoň jednu přednost českých devatenáctiletých ragbistů hostujícícíh na šampionátu v Portugalsku sekretáč ČSRU Myšák.
Česká republika - Polsko 5:43
Lisabon 2.11.2013 - poločas 0:31 * pětky 1:7
Vyšlo ve spolupráci s webbem RC Havířov
Další sportovní zpravodajství rovněž na webu
