Prošel nacistickými útrapami v Terezíně, hrůzou v Osvětimi i ve Schwarzheide, přežil i závěrečný pochod smrti zpět do Terezína.
„Odmalička jsem byl sportovně založený, myslím, že mi to hodně pomohlo,“ říká osmaosmdesátiletý Miloš Dobrý. Pořád statný chlap s pevným stiskem ruky.
Zástup více či méně zubožených vězňů se šoural po prašné silnici směrem k Terezínu, esesáci, kteří je ty dlouhé dny na cestě od Drážďan provázeli, se už před Litoměřicemi kamsi vytratili. Najednou se přiblížila postava českého četníka: Vítejte ve svobodné Československé republice!
„Koukali jsme na něj s bráchou jako na zjevení. Pořád jsme čekali, že to může být nějaká zrada, že se náckové zase někde objeví a začnou střílet. Ujišťoval nás, že ne, ale nám ne a ne dojít, že ten blbej čas konečně končí...“
Neuvěřitelný příběh Miloše Dobrého najdete v pátečním vydání deníku Lidové noviny v unikátním cyklu Pohnuté osudy.
Více na ...
a ještě více v Lidových novinách ze dne 11.11.2011
V článku byla použita i fotografie pořízená editorem ceskeragby.cz Petrem Skálou
