S trochou nostalgie jsem si listoval v našich ročenkách a zavzpomínal si na ty krásné chvíle, které jsem v tomto krásném sportu prožil. Samozřejmě že za tak dlouhé období to nebyly jen samé úspěchy, potkaly nás různé nezdary a porážky, ale vždy jsme se dovedli semknout, zapomenout na problémy, které nás rozdělovaly a najít rozumná řešení, abychom se z krize dostali. Toho mohlo být dosaženo jen tím, že jsme respektovali filozofii našeho sportu, která je založena na upřímném přátelství, smyslu pro fair-play a respektování jeden druhého.
Je mně opravdu velmi líto, že naše unie k tomuto významnému výročí nepřipravila žádnou akci. Tradice našeho ragby by si to zajisté zasloužila. Neznám důvod, možná je to tím, že není příliš důvodů k oslavám, protože se naše ragby nachází ve velké krizi. Ale tím spíš to měla být příležitost k setkání všech generací, nejen na hřišti, ale také mimo něj. Věřím, že by téma debat nebyly jen vzpomínky na to co jsme v ragby prožili hezkého, ale také to jak současné problémy našeho ragby řešit. Je to opravdu po mnoha a mnoha létech, kdy vedení unie zapomnělo na všechny ty, kteří pro naše ragby něco vykonali, ale i na ty kteří se mu v současné době věnují, buď na hřišti nebo mimo něj. Nevydat ročenku, kterou by si kluby zajisté rádi zakoupily, pokládám za velkou chybu, stejně tak se o našem výročí mohla naše unie zmínit aspoň ve sledovaném pořadu TV „Total rugby“. Uvědomte si, že organizovat setkání a oslavy až po deseti létech, je ve sportovní kariéře až příliš dlouhá doba.
Eduard Krützner
