jak asi již většina z vás ví, na minulé valné hromadě, konané před týdnem, jsme se rozhodli se sportovním ředitelem Filipem Vackem rezignovat na naše funkce ve Výkonném výboru ČSRU. V důsledku tohoto našeho kroku skončí celý Výkonný výbor, zkrátí se funkční období a nadcházející valná hromada bude volební. Pevně doufám, a to v zájmu našeho sportu v ČR, že někteří kolegové ve Výkonném výboru budou opět kandidovat. I touto cestou jim všem děkuji za stovky hodin práce ve svém volném čase a na úkor svého zaměstnání, profesionální činnosti a rodin.
Dovolte mi stručně a s určitým odstupem se vyjádřit k důvodům, které mě přiměly k rezignaci. Když jsem se před téměř dvěma a půl lety rozhodl přijmout výzvu tehdejšího Výkonného výboru kandidovat na funkci prezidenta ČSRU, učinil jsem tak výlučně proto, že jsem chtěl přispět k profesionalizaci v našem ragbyovém prostředí a především kvalitativnímu posunu ragby v ČR. Byl jsem si vědom toho, že především druhý cíl je během na dlouhou trať, neboť příliš dlouho jsme se propadali a stagnovali na to, aby se obrat podařil za dva či tři roky. Nicméně jsem věřil, že postupně těchto dvou cílů dosáhneme, a především, že to bude náš společný cíl. Není smyslem tohoto mého vyjádření, abych podával podrobnou zprávu o tom, jak se co dařilo nebo naopak nedařilo. Jen stručně proto konstatuji, že především díky kolegům ve Výkonném výboru jsme bezesporu podstatně dál než před 28 měsíci. Nechci rozebírat v jakém stavu jsme ČSRU přebírali. Faktem je, že i přes některé dílčí neúspěchy a samozřejmě i také chyby, jsme dnes v kvalitativně jiné situaci, máme solidní fundament a naši nástupci, budou-li chtít, mají na co navázat.
Proč jsem se tedy uchýlil k výše uvedenému kroku? Ke kroku, který někteří považují za unáhlený a který řada z účastníků valné hromady, včetně těch, jejichž postup mě k předmětnému kroku přiměl, by uvítala, abych vzal zpět. Důvod je prostý. Vedení nemalé části klubů prostě nesdílí vytýčené cíle. Pokud o této skutečnosti ještě můžeme polemizovat, pak rozhodně je zřejmé, že nesdílí nástroje a způsob, jakými toho chceme dosáhnout. Na loňské valné hromadě Výkonný výbor neuspěl s návrhem, aby mohl některé vnitřní „normativní“ akty měnit, byť by následně podléhaly dodatečnému potvrzení valnou hromadou. Bylo jasně vysvětleno, o co výboru jde. Tento návrh sice neprošel jen těsně, přesto to byla rána dalšímu úsilí. Od té doby jsme narazili na bezpočet situací, které bychom dle našeho návrhu mohli řešit operativněji a efektivněji, takto nezbývalo než čekat do další valné hromady. Mimochodem, většina těch případů již za rok nebyla vůbec aktuální. Přirovnal bych to ke krizovému vedení, nicméně pochopení jsme ne náhodou nenašli.
Ten druhý a zásadnější důvod nastal na letošní valné hromadě. Oba tyto případy však jsou spojené, proto se zmiňuji i o tom loňském. Výkonný výbor neuspěl se svým návrhem soutěží, uspěl návrh alternativní, který předložilo několik klubů. Daná otázka přitom byla pro výbor skutečně zásadní. Zastánci alternativního návrhu na valné hromadě se přitom vyjadřovali k předchozí verzi návrhu. Proč zásadní? Především proto, že návrh klubů měnil systém z jara – podzim na předchozí model podzim – jaro. Nejde jen o to, že nový model dostal šanci jen na rok, že letos nebude vyhlášen vítěz extraligy, že jdeme proti vůli hlavních sponzorů (i to jsem na VH zdůraznil), kteří preferovali jaro – podzim, ale především o to, že nebyly vyslyšeny celkem přesvědčivé teoretické argumenty z oblasti tréninku v zemi s našimi podmínkami a specifiky. Za doslova kruciální věc však Výkonný výbor považuje prostor pro rozvoj sedmičkového ragby v ČR, tedy ragby s dovednostmi, které právě v našem ragby postrádáme my i zahraniční odborníci. Ty náš návrh bral dostatečně v úvahu, alternativní prakticky vůbec. A argument, že sedmičkové ragby je dnes jiným sportem, nelze, navíc zejména od lidí „7“ spíše potírající, vůbec brát v úvahu. Takový argument platí tam, kde „7“ rozvinuli, ne u nás, kde de facto neexistuje a nemá skoro ani základy. Je to přitom jedna ze základních výtek FIRA na naší adresu.
Kolegové ragbisté, můžete říct, že úspěch alternativního návrhu nemusí být ještě důvod k rezignaci. Byť s tímto názorem nesouhlasím, rád uvedu ten důvod nejpodstatnější. Tím je skutečnost, že na valné hromadě neuspěl ani třetí návrh z dílny Sparty, který zohledňoval výhrady na adresu našeho návrhu z řad autorů alternativního, tedy klubového. Avšak i tento návrh stavěl na modelu jaro – podzim. Nejde mi o to, že žádné legitimní výhrady už oponenti nemohli mít, ale o to, že tomuto návrhu nedali šanci. Chtěli okamžité hlasování a nikoliv diskusi. Zejména poté, co Výkonný výbor dal najevo, že s návrhem Sparty nemá problém. Na konci valné hromady někteří kolegové z řad oponentů si stěžovali, že návrh Sparty vlastně nešlo tak rychle pochopit. Přitom ale o něm ani nechtěli diskutovat, nechtěli ani vědět více. Jak příznačné! A o to mi šlo ze všeho nejvíce. Několik klubů (nebo jejich vedení) si jasně vydefinovalo své klubové zájmy, o žádnou věcnou diskusi moc nešlo (těžko může být omluvou, že jsme k tomu měli několik samostatných schůzek, na kterých navíc řada z nich ani nebyla), nevyslyšeli ani názor reprezentačního trenéra, který preferoval jaro -podzim.
Pavel Telička v roli muže, který dekoruje ragbyového mistra extraligy Tatru Smíchov mistrovským štítem
Prostředí, ve kterém není prostor pro diskusi, ve kterém sice hlásám, že výboru důvěřuji, ale v zásadních věcech nejsem připraven jeho žádosti vyslyšet, ve kterém je klubový zájem přednější než celkový rozvoj ragby, ve kterém v podstatných věcech nedám výboru prostor – v takovém prostředí nelze naplňovat vytýčené cíle, rozhodně ne v pojetí, v jakém výbor chtěl. Je proto logické, že jiná pojetí s jinými představami a nástroji musí přijít realizovat jiní, zastánci alternativy. Osobně musím vidět smysl v práci, kterou dělám a já bych v dané situaci se omezil na pouhé sezení v židli. Vysedět si funkce mi nikdy moc nekonvenovalo a proto doufám, že vy, ragbisté a ragbyoví fandové, tento krok pochopíte. V konečném důsledku je třeba konstatovat, že konzervativní subjekty a představy měly navrch nad modernizačními a ambicióznějšími. I to je demokracie a výsledek je třeba umět přijmout. Vězte, že „odvážné“ (jen pro sousedy na valné hromadě) obhroublé výroky pod fousy člena dozorčí rady na adresu výboru v našem rozhodování nehrály roli.
Co se týká termínu konání volební valné hromady, bude se jím zabývat Výkonný výbor na svém jednání dne 14.5. t.r. Mým názorem je, že by se měla konat v září tohoto roku tak, aby nový tým dostal prostor k realizaci svých představ i v návaznosti na rozpočet, který by si měl mít možnost již sestavit. Uvažoval jsem i o termínu červnovém. Proti němu však hovoří skutečnost, že by měl být dostatečný prostor pro prezentaci kandidátů do nového výboru, včetně jejich představ. Druhým důvodem je, že stávající výbor chce odstranit deficit v hospodaření, který v loňském roce vznikl z důvodů, které jsme na valné hromadě prezentovali (objektivní – zlepšení řady podmínek pro naše reprezentační výběry, pojištění atd.,celková ekonomická situace v zemi a u potencionálních sponzorů, subjektivní – chyby v sekretariátu, u ekonomického úseku co se týká kontroly a u dozorčí rady).
Závěrem mi dovolte poděkovat za spolupráci a za vaší důvěru. Byly to smysluplné více než dva roky a doufám, že i vy věříte, že jsme se posunuli. Přeji vám všem hodně úspěchů!
Rugby zdar!
Pavel Telička
