"Hrálo se na hřišti v Podčepicích, které je vzdálené asi 9 km od Sedlčan. V Sedlčanech totiž ragbisté nenašli dostatek pochopení u místní samosprávy, aby jim umožnila hrát na jejich stadionu," pokračoval ve svém vyprávění zkušený trenér.
"V utkání nakonec vyhrál Rakovník 17 : 7, po poločase 3 : 7. Výsledek však není tolik důležitý, hra měla velmi slušnou úroveň. Obě mužstva nastoupila se čtyřmi náhradníky, což je zajisté kvalitativní posun k větší základně hráčů v obou klubech (ještě nedávno se hrálo o 12 hráčích). Zápas slušně řídil rozhodčí Nowak. Obě mužstva po celý zápas velmi odhodlaně bojovala v duchu fair-play. Rozhodně stojí za zmínku situace, kdy Rakovník položil pětku, rozhodčí ji uznal (zdůrazňuji, že za stavu 3 : 7) a jeden z hráčů Rakovníka Jiří Motýl se přiznal k předhozu. Toto gesto je třeba rozhodně ocenit. Pozitivem také je, že zde byla přítomna zdravotní služba, která naštěstí neměla příliš práce. V obou mužstvech je řada hráčů, kteří mají dobré předpoklady se neustále zlepšovat, problém je v tom, že někteří jejich spoluhráči jsou opravdovými začátečníky, kteří mají velký problém jak s individuální technikou, tak se všeobecným efektivním pohybem po hřišti, takže je herní projev obou mužstev, někdy nevyrovnaný. To má za následek, že některé dobré akce, končí tím, že chybí potřebná podpora. Pro zdárný rozvoj ragby na této herní úrovni, je nutné aby, 2 Liga měla svou dlouhodobou soutěž, na tom se shodovaly obě strany," upozornil na čin ragbisty Rakovníka Eduard Krützner.
"Je třeba plně ocenit přístup všech hráčů k našemu sportu. Řada z nich dojíždí na tréninky a zápasy svých mužstev z velké dálky, někdy až 60 km. Veškeré náklady na přepravu (jezdí svými auty) si hradí z vlastních prostředků. Pořadatel platí i rozhodčího + cestovné. To by snad přece měla hradit unie, tak jak činí v Extralize. Výhodou obou klubů je také skutečnost, že se starají o své následníky a pracují s mládeží. Sedlčany pořádají pravidelně turnaje mládeže. Ze zápasu jsem se vracel s příjemným pocitem, že v našem ragby je stále řada opravdu obětavých a zapálených nadšenců, kterých bychom si měli opravdu vážit, protože pro náš sport rádi obětují svůj volný čas a svým neutuchajícím elánem úspěšně propagují ragby i v místech, kde se nikdy předtím nehrálo, uzavřel své vyprávění legendární ragbista Eduard Krützner.
(foto: Petr Skála)