Bylo dost nevěřících a bylo také dost těch, kteří chtěli tvrdit, že rugbyový sport pro nás není. Jakmile se však začalo hrát rugby v Brně a v Bratislavě, našlo se tolik ctitelů, že bylo hned zřejmé, že se rugby našemu obecenstvu líbí a bodně líbí.

Naše tři kluby na Moravě a na Slovensku ovšem trpěly nedostatkem soupeřů. Ale dnes k nim přistupuje Praha, kde je o rugbyový sport již veliký zájem na několika místech. V nejbližších dnech začne s tréningem Vysokoškolský sport a Slavia Praha. Vysokoškolský sport má již mnoho připravených atletů a pražská Slavia sbírá přihlášky a zřídí rugbyový odbor hned, jak bude mít nejméně 25 přihlášených. V Praze bude více klubů, takže nebude o zápasy nouze. Také o cizí soupeře je postaráno. Moravská Slavia, která hrála s vídeňskými  Amateure nerozhodně, bude velmi silným soupeřem a říští Němci, ti jezdí na své zájezdy skoro zadarmo.

Když se zavede rugby dobře v Československu, nabude tím rozšíření rugby po Evropě vážného rázu. Vedle Německa, Francie, Anglie a Rumunska se dnes hraje rugby také v Rakousku, Maďarsku a Polsku.

Zásady rugby jsou čtenářům známy jen velmi povrchně. Hrají mužstva o 15 hráčích, se šišatým míčem, který se málo kope, ale hodně nosí v rukou a hází (při tom se nesmí hodit dopředu), hráč může svého soupeře uchopením za nohy srazit na zem a úspěchu se dobývá přenesením míče do brankoviště a gólem střeleným nad brankou. Rugby vyžaduje hráčů tělesně silných a vytrvalých a také inteligentních, protože je to hra s pravidly velmi komplikovanými.

(Národní listy 28.3.1927)