Ragbista Petr Čížek: Česká ragbyová obec často víc mluví, než koná

Na druhou stranu Praga neuspěla v Českém poháru a v nejvyšší soutěži sedmiček. Národní tým se poroučel z divize 1B mistrovství Evropy, ve skupině 2A zatím porazil všechny své soupeře Švýcarsko a Maltu a nadechl se k návratu. Ještě jedna událost ovlivnila Čížkův sportovní život. Jednatřicetiletý Ragbista roku 2012 se v lednu neradoval z obhajoby v anketě, dokonce se nevešel mezi pětici nominovaných.

A vy jste kdo?

Petr Čížek
Narodil se 8. března 1983 v Praze. Hraje na útokové spojce Pragy. V dresu se lvíčkem na prsou odehrál do podzimu 2014  26 utkání, první z nich 10. června 2006 proti Gruzii. Mezi jeho největší úspěchy patří mistrovské tituly z let 2002 a 2014, republikové stříbro z roku 2013.  Jeho dědečkem byl známý propagátor ragby a dlouholetý mezinárodní ragbyový činovník Jan Kudrna. Jeho strýc Bruno Kudrna, bývalý reprezentant, trenér a předseda ČSRU, člen pléna Českého olympijského výboru  se stal šestkrát Ragbistou roku. Jeho synovec Petr Čížek je Ragbistou roku 2012.

Jak jste loni  vnímal svůj propad v prestižní anketě?
"Reálně, rok 2013 pro mě nebyl nejlepší, začalo se mluvit víc o klucích, kteří hrají venku. Obhájit prvenství se tak vlastně nedalo."

Mrzela vás neúčast mezi nominovanými?
"Ani ne. Bral jsem to jako popošťouchnutí, abych začal dělat něco navíc. Nebral jsem to špatně. Spíš jako příležitost zamyslet se sám nad sebou."

Co jste změnil?
"V lednu 2014 nic zásadního. Snažil jsem se pracovat dál s co největší intenzitou."

Praga za sebou neměla zlé období. Chyběla ale třešnička na dortu v podobě titulu. Změnilo se něco na hřišti u Rokytky?
"Ano, nasazení v přípravě bylo podstatně vyšší. Na tréninky chodilo hodně lidí, což je mezi amatéry základem úspěchu. Ze všech bylo cítit odhodlání získat titul."


Jaro 2014 Praga absolvovala bez prohry. Přišel moment, kdy se k ní schylovalo?
"Takový nenajdu. Ve všech utkáních jsme zvítězili s bonusovým bodem. Zdálo se, že bude play-off snadné. Jsem sice optimista, ale já nečekal procházku růžovým sadem, mohly se vyskytnout problémy."

Když stojíte osmdesát minut od titulu, od vrcholu své kariéry, nepřepadne vás strach?
"Strach ne, přijde ale respekt. Na titul jsme pracovali mnoho let a mohli jsme ho ztratit za několik okamžiků. Já měl speciální motivaci. Extraligovou trofej vyrobil můj děda a já ji chtěl získat pro Pragu a také pro něj."

Na jednu stranu se vám dařilo s Pragou, na druhou stranu jste s reprezentací padal do „pralesní" divize 2A. Co jste si říkal?
"Reprezentace, to je realita setkání profisportu s amatérským. Čím víc jsme se vzdalovali od nejlepších, tím méně profesionálů přijíždělo obléknout náš dres. Neříkám, že v době, kdy Česko nastupovalo v divizi 1A, za něj hráli jen profesionálové. Nůžky se ale rozevíraly pomaleji."

Trenéra Kafku vystřídal u reprezentace Tomasz Putra. Šlo o dobré rozhodnutí?
"To si nedovolím hodnotit. Změna trenéra byla ale pro hráče impulsem. Martina Kafku mám rád a respektuji ho jako trenéra. Nicméně nedokázal dostat naše zahraniční profesionály do národního dresu. Otázka má i rub, jestli k tomu měl prostředky. Po příchodu Tomasze Putry posun nastal. Bez krajánků nebude mít česká reprezentace nikdy dobré výsledky."

Na Pragovce skončily mistrovské oslavy. Nebál jste se, co bude dál?
"Generační obměny jsem se upřímně bál. Přišlo vážně hodně mladých. My ale naštěstí nastoupili do přípravy v dostatečném počtu. Trenéři nás motivovali novinkami, například zařazením atletické části s bývalým skvělým sprinterem Jiřím Mužíkem. Odchod do zahraničí byl jen jeden. Jirka Frank nám samozřejmě chyběl, naštěstí se ale našly náhrady. Pomohlo také to, že ještě zůstal Pavel Syrový, který byl na podzim natolik dobrý, že si zahrál v osmatřiceti letech za reprezentaci. Když nám teklo do bot, nastoupil v Mariánských Horách také Venca Zelenka a pomohl nám."

Nebyl na vás vyvíjen tlak, abyste skončil a vedle práce a rodiny netříštil své zájmy o ragby?
"Nebyl, z domova cítím podporu. Nicméně všechno má své meze. Musím bojovat na všech frontách. Pokud bych se necítil dobře doma, nefungovalo by to na hřišti. Za tu podporu chci pochopitelně poděkovat."

V létě probíhala také nejvyšší soutěž v sedmičkovém ragby. Proč v ní Praga neobhájila titul?
"Sedmičky se hrály v době, kdy toho měla řada lidí dost. Byli jsme naplněni titulem. Přesto jsme chtěli vyhrát. Nenašli jsme ale ve svých řadách dostatečný počet kvalitních hráčů, kteří by to dokázali. Pokud budu mluvit za sebe, já sám odehrál jen jeden turnaj a měl toho po dlouhé patnáctkové sezoně vážně dost."

Sedmičkové ragby je olympijským sportem, u nás jde takřka o kratochvíli pro letní prázdniny. Nemělo by se začít preferovat?
"Z pohledu toho, že jde o olympijský sport, říkám ano. Bohužel česká ragbyová obec často víc mluví, než koná. Chceme se soustředit na sedmičky, začít ale musíme u mladých. Olympiáda 2016 už není naše meta. Pokud chceme, tak se musíme soustředit na rok 2020 a oslovit maximálně šestnáctileté hráče. Jestli se ptáte na současný stav, pak jde zatím u nás „jen"o součást letní přípravy."

Podzimní tažení Pragy patnáctkovou extraligou je obdivuhodné. Diskutovalo se často pouze o tom, kolik položí pětek. Je Praga natolik skvělá, nebo šli ostatní dolů?
"Půjde o mix obojího. Máme nyní vážně dobrý kádr a například Spartě uškodily odchody Hrušky a Loutockého do zahraničí, zranění Schneidera… To my měli lavičku pokaždé silnou, což se o ostatních týmech říci nedalo."

Ani se silnou lavičkou jste Český pohár nevyhráli. To je u dominantního celku chyba.
"Pohár jsme nezískali hlavně z toho důvodu, jakou formou byl hraný. Nevyhráli jsme první turnaj a ztratili motivaci. Byla to samozřejmě naše chyba. Dostavilo se podcenění, nedokázali jsme zvítězit v zápasech, ve kterých jsme byli devadesát procent času na polovině soupeře a nepoložili, jelikož jsme si z toho dělali „srandu". Český pohár u nás nemá zatím váhu. Je ještě daleko za sedmičkovou soutěží."

Nestálo by za to Český pohár a Superpohár zrušit?
"To by byla škoda, vznikly před několika lety. Jde v našich podmínkách o dobrou formu přípravy."

Finále Českého poháru se hrálo před hrstkou diváků a před zraky českých reprezentantů, kteří v té době měli v Praze soustředění. Superpohár nesledovali ani ti, jelikož se připravovali na ostré zápasy. Na akci jste nebyl. Máte při takové konstelaci radost ze zisku trofeje?
"V Superpoháru chyběli v každém týmu čtyři reprezentanti, což bylo na kvalitě hry jistě znát. Mrzí mě, že jsem nehrál. Něco to o nás vypovídá. Když už si dáme práci vytvořit Superpohár, jeho termín umístíme do reprezentační přestávky. Na ragby chodí málo fanoušků a nakonec nepřijdou ani ti, jelikož si řeknou, že se na nějakou „hadrárnu" dívat nebudou."

Podzim se pro České ragby nesl ve znamení výher reprezentace ve Švýcarsku a doma nad Maltou. Jedná se vůbec o úspěchy?
"Jsem rád, že celá příprava na dvojutkání divize 2A, kterou jsme absolvovali ve Francii, naznačila, že se vrátit chceme. Další věc, která potvrzuje moje slova, byla ta, že se akce zúčastnilo hodně hráčů působících v zahraničí. V samotných utkáních se pak ukázalo, že návrat nebude jednoduchý. Sice stále padáme a úroveň mužstev okolo nás je nižší. Ne ale o tolik. Pokud nebudou na srazy jezdit ti, co nastupují v zahraničí, budeme to mít s návratem nesmírně těžké. Možná se i podaří, a oni nám v divizi 1B opět nepomohou, budeme se velmi rychle poroučet zpátky."

Pomalu máte za sebou sportovní rok 2014. V čem se za tu dobu posunulo české ragby?
"To je těžká otázka. Za klad považuji to, že reprezentace získala natolik na vážnosti, že za ni budou chtít hrát kluci z venku. Posunul se přístup všech reprezentantů, stejně tak realizačního týmu. Úroveň hry na českých stadionech ale nahoru příliš nešla, jestli vůbec."

Pokud byste mohl změnit jednu věc, která by to byla?
"Změna systému snad ani není nutná. Chtělo by to poopravit lidi. Hodně se okolo mě o ragby mluví. Skutek ale kamsi utekl. Hovoří se o vyšším počtu tréninků, jejich maximálnímu využití. Nakonec ale skončíme u toho, že jsme amatéři."

Před rokem jste chyběl mezi vyvolenými pro Ragbistu roku 2013. Jak to bude s vaší nominací tentokrát?
"Opět se na to dívám realisticky a myslím si, že mezi nominovanými nebudu. Sám bych dal přednost krajánkům. V reprezentaci se nyní ukázalo několik mladíků, kteří by si nominaci zasloužili."

Co Praga?
"Ta by se týmem roku stát měla. Stejně tak by se mezi nominovanými jednotlivci mohl objevit některý z mých spoluhráčů. Byl bych buďto pro Roberta Vovse, nebo pro Pavla Syrového."

Vyšlo ve spolupráci s Pražským deníkem ...