„Dovolte mně, abych vyjádřil mé dojmy ze Světového poháru, který nám opět ukázal, že jsme si vybrali ten správný sport pro náš životní osud. Měli bychom jeho úspěchu využít k tomu, abychom si konečně nalili čistého vína a přiznali si, že jsme opravdu něco zanedbali a teď by byla nejlepší chvíle k tomu, abychom se jako opravdoví ragbisté, pokusili o úspěšný návrat mezi přední evropské týmy, s využitím všech poznatků, které nám současné světové ragby na Světovém poháru poskytuje. Když ne teď, tak už nikdy," napsal Eduard Krützner senior.

„Jsem moc rád, že mohu opět sledovat další ročník Světového poháru v ragby, který uspořádalo Japonsko. Ragby od posledního ročníku v roce 2015 na Britských ostrovech, udělalo velký pokrok, zejména díky týmům z jižní polokoule, které svou hrou postavené na neustálé podpoře hráče s míčem, v plné rychlosti, se snaží minimalizovat kontakt se soupeřem. Nejlepší zbraní na překonání výborně organizovaných obran, jsou taktické kopy, z kterých padá řada pětek. Velmi účinné jsou dlouhé přihrávky, které přenáší hru v plné rychlosti z jedné strany hřiště na druhou a dochází tak k přečíslení soupeřovi obrany. Tato hra je samozřejmě velmi náročná, jak na fyzickou zdatnost, tak na perfektní individuální techniku i psychickou odolnost. Takové ragby mohou hrát pouze hráči, kteří jsou velmi dobře trénovaní, hrají v náročných domácích soutěží, mají kvalitní zajištění regenerace a zdravotní péče. Čistý čas zápasů se neustále prodlužuje, také díky tomu, že se rozhodčí snaží hru co nejvíce nepřerušovat, svým citem pro pravidlo výhody a komunikací s hráči. Dnešní ragby vyžaduje čím dál tím více specializaci na jednotlivé posty, což vyžaduje od hráčů dlouhodobý specifický trénink, zaměřený na jejich herní činnosti. Zároveň se ale od nich požaduje univerzálnost, která je podmínkou úspěšné kontinuity hry," konstatuje Eduard Krützner senior.

„Do čtvrtfinálových zápasů se probojovalo opravdu osm nejlepších mužstev (Nový Zéland, Jižní Afrika, Austrálie, Wales, Irsko, Anglie, Francie a domácí Japonsko), které mají velmi kvalitní domácí soutěže, mají zajištěny výborné podmínky pro přípravu, regeneraci i zdravotní zajištění. K tomu velkou základnu hráčů, formovanou z kvalitních domácích mládežnických soutěží, vedenou odborně vzdělanými trenéry. Země jako USA, Kanada, Rusko, Namibie, Uruguay, země Oceánie, Tonga, Samoa i Fidži, postrádají kvalitní domácí soutěže, stejně tak chybí profesionální podmínky pro herní činnost jejich hráčů. Kvalita herního projevu těchto týmů je dán počtem hráčů, kteří startují ve špičkových zahraničních soutěžích. To je případ zejména Gruzie, kdy velká většina hráčů hraje za kvalitní evropské týmy. Stejně tak řada výborných hráčů z Oceánie je dnes oporou nejlepších mužstev, které hrají nejvyšší evropské soutěže. Argentina a Skotsko, které vždy patřily mezi světovou špičku, doplatily na nabité skupiny, do kterých se kvalifikovaly. Před časem se uvažovalo o rozšíření RWC na 24 týmů, ale současné výkonnostní rozdíly v některých zápasech, spíše směřují k redukci na 16 mužstev. Světový pohár je tou nejlepší propagací našeho sportu po celém světě, ale malou kaňkou byla nesehraná utkání z důvodu silných tajfunů, které v tomto období Japonsko každoročně sužují. S tímto problémem se mělo počítat, vzhledem k letitým zkušenostem. Osobně jsem byl členem komise FIRA, která v roce 2007 rozhodovala kde se bude Světový pohár hrát v roce 2011, zda v Japonsku a nebo na Novém Zélandu. Japonci měli připravený výborný obsáhlý materiál, zejména s finančním ziskem, přesahující novozélandský, ale když jsem jim položil otázku jak je to s počasím, museli přiznat, že je v tomto období nejisté, což se plně nyní projevilo. FIRA proto doporučila Nový Zéland. World Rugby přidělilo Světový pohár na letošní rok do Japonska, což bylo rozhodně dobře, ale mělo si připravit náhradní řešení, pro případy špatného počasí," píše se dál v Medákově komentáři.


„Musíme si konečně přiznat, že současná úroveň našeho ragby nám neumožní, abychom si do našich Strategických plánů dávali nesplnitelné cíle, jako je účast na Světovém poháru, nebo start na OH české  „sedmičkové reprezentace“. Výkonnost hráčů roste jen tehdy, když startují ve velmi náročných domácích soutěžích, mají zajištěný kvalitní trénink s potřebnou regenerací, ale také to nejdůležitější motivaci být co nejlepším hráčem, s cílem být reprezentantem, který bude mít možnost zlepšovat svoji výkonnost v zápasech se silnými soupeři, za pozornosti medií, kterou náš sport absolutně postrádá. Bohužel my jsme za posledních deset let zcela zaspali dynamický vývoj světového ragby, díky tomu, že jsme si stále dávali nesplnitelné cíle v našich Strategických plánech, které také nikdy nebyly, ani náznakem plněny, aniž za to někdo odpovídal. Měnili jsme soutěže, angažovali zahraniční trenéry, kteří postrádali potřebné odborné znalosti a zkušenosti a stáli naši unii nemalé finanční náklady, které ji také zadlužily. Výsledek je neustálý propad výkonnosti, jak na mezinárodní scéně, (důkazem je jednak historický propad v rankingu WR, ale také sestup naši reprezentace až do 4.divize, v rámci Mistrovství Evropy), tak velmi nízká úroveň našich domácích soutěží ( v nejvyšší soutěži startuje úspěšně 18 hráčů starších 40 let a první tým Sparty má náskok 25 bodů, před druhým klubem Tatry po nadstavbové části 1.Ligy a přitom přišel o 4 body, které mu byly odečteny za skrečovaná utkání v soutěží Nadějí). Soutěž Nadějí, která by měla formovat mladé hráče pro budoucnost našich prvoligových klubů, neplní zdaleka tento důležitý úkol. Řada zápasů se neodehrála, nebo v menším počtu hráčů, či v kratším čase. Nedodržují se pravidla o odehraných minutách a hraje zde také řada reprezentantů, což je v přímém rozporu se soutěžním řádem. Zanedbatelný počet těžkých zápasů, je příčinou pomalého výkonnostního růstu našich hráčů už od kategorií U-16 a U-19. Navíc nám chybí pravidelný kontakt  se silnými zahraničními týmy, který byl ještě nedávno samozřejmostí. Upustili jsme dokonce i od pravidelných zápasů mládežnických kategorií mezi Čechy a Moravany. Nemáme Jednotný tréninkový plán, který by sloužil všem trenérům naši unie k odbornému formování našich hráčů, v tendencích moderního ragby. Ale my nemáme ani Strategický plán rozvoje, který by určoval cíle s danými, jak krátkodobými, tak dlouhodobými termíny plnění i odpovědností určených osob. Nedivme se tedy, že řada unií, které jsme ještě nedávno byli schopni porážet (Polsko, Litva, Švýcarsko, Holandsko, Belgie, Španělsko, Rusko, Německo i další) nám dokázaly, že svým seriozním přístupem k plnění vytčených cílů, s určováním příčin nezdarů, jsou daleko před námi a nevymlouvají se jako my na to, že je jiná doba," má jasno Eduard Krützner senior.

„Současnému vedení České rugbyové unie je třeba poděkovat, za zajištění výborné propagace našeho sportu, řadou přenosů ze Světového poháru, včetně představení našich klubů. Musíme také pochválit výborně a odborně připravené komentátory, kteří dovedou krásy ragby přiblížit i neragbistům. Řada mých známých se na mne obrací s dotazy, abych jim ještě blíže přiblížil tajemství ragby, které velmi obdivují. Využijme proto této velké příležitosti k tomu, abychom si konečně přiznali, že jsme vážně zaostali za světovým vývojem našeho sportu a společnými silami se pokusili o návrat českého ragby mezi přední evropské unie, kam jsme léta patřili. To se může povést jen tehdy když odpovědní funkcionáři unie, společně se všemi kluby, provedou hloubkovou analýzu současného stavu, určí příčiny krize a najdou reálná řešení k návratu ke kladným hodnotám, které jsme vždy ctili a byly základem našich úspěchů," uzavřel svůj komentář ragbista, jemuž přátelé říkají Medáku.