Poslední dobou se stále častěji objevují velmi kritické články od jedné z legend našeho sportu Eduarda "Medáka" Krütznera. Vzhledem k rozšířenému názoru, že životní zkušenosti předurčují lidi pro moudrý a nezaujatý pohled, ne nadarmo byly v indiánských kmenech rady starších, jsem si jeho články/komentáře přečetl. Tak jako v minulosti, jsem však přes mnohokrát proklamované principy fair play, respekt, atd. našel jen soubor negativ nad neschopností vedení ČSRU a vyzdvihování dob minulých. "To za nás to bývávalo lépe..."
Neodborný a nesmyslný zásah vedení ČSRU do Sportovního kalendáře je realita ragby v ČR
Pro neúplně informovaného čtenáře dávají mnohé myšlenky smysl a jsou tak jednoduché, že nechápeme: proč to ta hloupá Unie nedělá. Při jejich bližším prozkoumání však vidíme, že jde jen o hrubé zjednodušení této ryze odborné problematiky, která by se měla řešit jinde než na stránkách přátelského média, bez možnosti argumentace druhé strany. Trochu to připomíná okopávání kotníků lidem, kteří se mnohdy bezplatně snaží posunout náš dynamicky se rozvíjející sport blíže na místa, kam jsme v 90. letech patřili. Ano, je pravda, že se mnoho věcí dělá přes veškerou snahu špatně, ale já osobně vidím po několika letech světlo na konci tunelu. Je to samozřejmě i díky výraznému navýšení prostředků do rozpočtu a přiznejme si, že v současné době se sport na vrcholové úrovni zadarmo dělat nedá.
Zde uvedu zásadní rozpory mezi tvrzením Madáka a realitou:
1) Medákem mnohokrát zmiňovaná chybějící TMK, byla, před nástupem nového sportovního ředitele, suplována otevřenou skupinou připravující Strategický plán rozvoje ragby v nejbližších letech.Do této skupiny byly pozvány všechny kluby, které mohly nominovat své zástupce/odborníky. Mnohé z výstupů byly převzaty do programu sportovního ředitele Phila Pretoriuse.
2) Dále jde o tolik kritizovanou změnu sedmičkové soutěže a posunutí nejvyšší soutěže na formát jaro-podzim. V tomto formátu není prostor pro vyjmenování všech argumentů, které jsou podporou tohoto rozhodnutí, ale pro mne jde o zásadní rozpor mezi tvrzením, že hraní 7s je nekoncepčním zásahem do přípravy patnáckové soutěže a tvrzením, které zastávám já a několik dalších trenérů (např. Tomáš Krejčí, Martin Jágr), že je to naopak příprava vhodná. Každopádně, kdo měl zájem, mohl se této diskuze účastnit a argumentovat. V rámci představení vizí sportovního úseku je naopak zdůrazněna práce komisí a jejich zaměření - komise mládeže, komise trenérů, trenérsko-metodická komise, atd.
3) Soutěž podzim - jaro vs jaro - podzim. Dlouholetý spor, který je hodně zatížen naší historií a setrvačností (tak se to tady vždycky hrálo...), případně poukazováním na země, které mají jiné klimatické podmínky, dostatek umělých hřišť, atd.. Nedostatek sebevědomí, že by u nás mohl fungovat jiný model, pokud se na něm shodneme a podpoříme jej pádnými argumenty, je ukázkou typické české malosti.
4) Poukazovat na nevhodnost nového formátu soutěže a argumentovat výsledky, které jsou zapříčiněny nedostatečnou prací s mládeží v dlouhodobém horizontu, je opravdu absurdní. Představa, že by výsledky byly jiné, kdyby se hrálo o týden později a nebo byla soutěž součástí modelu podzim-jaro je hluboký omyl. Každopádně by se měla soutěž a její fungování vyhodnotit až po jejím skončení.
Závěrem:
Mým cílem není obhajoba práce placeného aparátu ČSRU, ke kterému mám taktéž své výhrady, ale snahou přenést tyto připomínky odpovědným lidem s návrhem řešení. Pokud bude zájem o diskuzi na toto téma, tak možnost mají všichni, kteří aspirují na pomoc našemu sportu. A to v rámci odborných komisí a ne jen plivání jedovatých slin za použití polopravd a manipulace, což trochu odporuje Madákem tolik vzývanému principu fair-play a respektu k práci ostatních.
Ragby zdar Filip Vacek mimo jiné i trenér RC Tatry Smíchov
(ps,CZ Rugby magazine, Českeragby, foto: Petr Skála)
Neodborný a nesmyslný zásah vedení ČSRU do Sportovního kalendáře je realita ragby v ČR
Pro neúplně informovaného čtenáře dávají mnohé myšlenky smysl a jsou tak jednoduché, že nechápeme: proč to ta hloupá Unie nedělá. Při jejich bližším prozkoumání však vidíme, že jde jen o hrubé zjednodušení této ryze odborné problematiky, která by se měla řešit jinde než na stránkách přátelského média, bez možnosti argumentace druhé strany. Trochu to připomíná okopávání kotníků lidem, kteří se mnohdy bezplatně snaží posunout náš dynamicky se rozvíjející sport blíže na místa, kam jsme v 90. letech patřili. Ano, je pravda, že se mnoho věcí dělá přes veškerou snahu špatně, ale já osobně vidím po několika letech světlo na konci tunelu. Je to samozřejmě i díky výraznému navýšení prostředků do rozpočtu a přiznejme si, že v současné době se sport na vrcholové úrovni zadarmo dělat nedá.
Zde uvedu zásadní rozpory mezi tvrzením Madáka a realitou:
1) Medákem mnohokrát zmiňovaná chybějící TMK, byla, před nástupem nového sportovního ředitele, suplována otevřenou skupinou připravující Strategický plán rozvoje ragby v nejbližších letech.Do této skupiny byly pozvány všechny kluby, které mohly nominovat své zástupce/odborníky. Mnohé z výstupů byly převzaty do programu sportovního ředitele Phila Pretoriuse.
2) Dále jde o tolik kritizovanou změnu sedmičkové soutěže a posunutí nejvyšší soutěže na formát jaro-podzim. V tomto formátu není prostor pro vyjmenování všech argumentů, které jsou podporou tohoto rozhodnutí, ale pro mne jde o zásadní rozpor mezi tvrzením, že hraní 7s je nekoncepčním zásahem do přípravy patnáckové soutěže a tvrzením, které zastávám já a několik dalších trenérů (např. Tomáš Krejčí, Martin Jágr), že je to naopak příprava vhodná. Každopádně, kdo měl zájem, mohl se této diskuze účastnit a argumentovat. V rámci představení vizí sportovního úseku je naopak zdůrazněna práce komisí a jejich zaměření - komise mládeže, komise trenérů, trenérsko-metodická komise, atd.
3) Soutěž podzim - jaro vs jaro - podzim. Dlouholetý spor, který je hodně zatížen naší historií a setrvačností (tak se to tady vždycky hrálo...), případně poukazováním na země, které mají jiné klimatické podmínky, dostatek umělých hřišť, atd.. Nedostatek sebevědomí, že by u nás mohl fungovat jiný model, pokud se na něm shodneme a podpoříme jej pádnými argumenty, je ukázkou typické české malosti.
4) Poukazovat na nevhodnost nového formátu soutěže a argumentovat výsledky, které jsou zapříčiněny nedostatečnou prací s mládeží v dlouhodobém horizontu, je opravdu absurdní. Představa, že by výsledky byly jiné, kdyby se hrálo o týden později a nebo byla soutěž součástí modelu podzim-jaro je hluboký omyl. Každopádně by se měla soutěž a její fungování vyhodnotit až po jejím skončení.
Závěrem:
Mým cílem není obhajoba práce placeného aparátu ČSRU, ke kterému mám taktéž své výhrady, ale snahou přenést tyto připomínky odpovědným lidem s návrhem řešení. Pokud bude zájem o diskuzi na toto téma, tak možnost mají všichni, kteří aspirují na pomoc našemu sportu. A to v rámci odborných komisí a ne jen plivání jedovatých slin za použití polopravd a manipulace, což trochu odporuje Madákem tolik vzývanému principu fair-play a respektu k práci ostatních.
Ragby zdar Filip Vacek mimo jiné i trenér RC Tatry Smíchov
(ps,CZ Rugby magazine, Českeragby, foto: Petr Skála)
