Stejně jako snad všichni ragbisté, i on se v mládí vyznačoval sportovní všestranností. Zřejmě nejlépe se mu dařilo při atletických disciplínách a je držitelem například i zlatého odznaku zdatnosti. S ragby začínal ve vyškovských mládežnických kategoriích, kde hrál do roku 1983 a stačil projít československými reprezentačními výběry do sedmnácti a devatenáci let. Pak ho zřejmě povinnosti zavály jinam. „Vojnu jsem absolvoval v letech 1983 až 1985 v Dukle Přelouč. Byl to jediný vojenský extraligový oddíl, prošel jím snad každý ligový ragbista a rozhodně to nebyly špatné roky,“ uvádí.
Po dokončení povinné vojenské služby vrátil zpět do A týmu Vyškova, kde pomohl vybojovat tituly mistra ČSSR v roce 1989, mistra ČSFR v roce 1991 a dva po sobě jdoucí tituly mistrů ČR v letech 1993 a 1994.
Ani reprezentační dres nepověsil na hřebík. V československém a českém mužstvu odehrál celkem pětadvacet zápasů a byl i při postupu do poslední kvalifikace na Mistrovství světa v roce 1995, kdy naši reprezentanti porazili v památném zápase Švédsko. Ragbyovou extraligu hrál pravidelně až do roku 2001, samozřejmě jen v barvách Vyškova, a ještě i později několikrát vypomohl týmu v důležitých zápasech.
A nyní? Obrovský kus chlapa, který o sobě nerad mluví, ale je za ním neskutečné penzum odvedené obětavé práce, je i pro současný vyškovský klub nesmírně důležitou a nepostradatelnou postavou. A to na poli trenérském. „Od podzimu roku 2001, tedy už skoro sedm let, vedu naše kadety a juniory,“ vysvětluje Wognitsch. To ale není vše, je totiž lodivodem i A celku. „Rád jsem převzal jako hlavní trenér i áčko,“ poznamenal.
I to stále není kompletní výčet jeho ragbyových aktivit. Před nedávnem nastoupil, coby asistent trenéra, u reprezentace do osmnácti let, se kterou se připravuje na mistrovství Evropy, jež proběhne v Itálii.
A jaký je život ragbyového kouče? Ne zrovna nejlehčí. „Chtěl bych podotknout, že ragby u nás žije pořád v amatérských podmínkách. Veškerou svoji trenérskou činnost i ostatní věci okolo ragby provádím při svém zaměstnání, ale je to náš život a já si ani neumím představit, že by to mohlo být jinak,“ vyhlásil.
Toto vše může absolvovat jen díky výbornému rodinnému zázemí, které mu obětavě vytváří manželka Hanka, s níž vychoval dceru Lenku a syna Martina, jenž jde samozřejmě v jeho šlépějích. „Ragby je můj osud. Je to sport tvrdých, ale poctivých a férových chlapů, kterých podle mě v naší zemi chybí čím dál víc,“ uzavřel Milan Wognitsch.
Článek, který napsal Petr Mach, vyšel ve Vyškovském deníku 5.4.2008 bude ještě doplněn o další informace.
Po dokončení povinné vojenské služby vrátil zpět do A týmu Vyškova, kde pomohl vybojovat tituly mistra ČSSR v roce 1989, mistra ČSFR v roce 1991 a dva po sobě jdoucí tituly mistrů ČR v letech 1993 a 1994.
Ani reprezentační dres nepověsil na hřebík. V československém a českém mužstvu odehrál celkem pětadvacet zápasů a byl i při postupu do poslední kvalifikace na Mistrovství světa v roce 1995, kdy naši reprezentanti porazili v památném zápase Švédsko. Ragbyovou extraligu hrál pravidelně až do roku 2001, samozřejmě jen v barvách Vyškova, a ještě i později několikrát vypomohl týmu v důležitých zápasech.
A nyní? Obrovský kus chlapa, který o sobě nerad mluví, ale je za ním neskutečné penzum odvedené obětavé práce, je i pro současný vyškovský klub nesmírně důležitou a nepostradatelnou postavou. A to na poli trenérském. „Od podzimu roku 2001, tedy už skoro sedm let, vedu naše kadety a juniory,“ vysvětluje Wognitsch. To ale není vše, je totiž lodivodem i A celku. „Rád jsem převzal jako hlavní trenér i áčko,“ poznamenal.
I to stále není kompletní výčet jeho ragbyových aktivit. Před nedávnem nastoupil, coby asistent trenéra, u reprezentace do osmnácti let, se kterou se připravuje na mistrovství Evropy, jež proběhne v Itálii.
A jaký je život ragbyového kouče? Ne zrovna nejlehčí. „Chtěl bych podotknout, že ragby u nás žije pořád v amatérských podmínkách. Veškerou svoji trenérskou činnost i ostatní věci okolo ragby provádím při svém zaměstnání, ale je to náš život a já si ani neumím představit, že by to mohlo být jinak,“ vyhlásil.
Toto vše může absolvovat jen díky výbornému rodinnému zázemí, které mu obětavě vytváří manželka Hanka, s níž vychoval dceru Lenku a syna Martina, jenž jde samozřejmě v jeho šlépějích. „Ragby je můj osud. Je to sport tvrdých, ale poctivých a férových chlapů, kterých podle mě v naší zemi chybí čím dál víc,“ uzavřel Milan Wognitsch.
Článek, který napsal Petr Mach, vyšel ve Vyškovském deníku 5.4.2008 bude ještě doplněn o další informace.
Email
Tisk
