" Již od mého mládí jsem byl veden k tomu, abych hrál ragby a velký dík za to patří především mému tátovi a dědovi. Oba hráli ragby dlouhá léta a já jsem tento sport prostě podědil a jsem za to vděčný. Pokud zapátrám ve své paměti, tak první setkání s ragbyovým míčem si ani nemohu pamatovat. Začal jsem v pěti letech a v tomto věku jsem tento sport ještě moc nevnímal. Na zápasy jsem chodil s maminkou a byl jsem u toho, když Říčany poprvé v roce 1996 vyhrály mistrovský titul. Dokonce tehdy Říčany na počest mistrů ligy ozářil ohňostroj, který byl vypálen ze hřiště. Znám dobře i mé první trenéry. Říčanské žáky tehdy trénoval táta, dále Miroslav Němeček a Milan Vančura," vzpomíná na své začátky Tomáš Vrba.
"Se mnou to nebylo jednoduché. V osmi letech jsem na dva roky přestal hrát ragby a k šišatému míči jsem se vrátil až v deseti letech. To na ligovém zápase, který jsem sledoval jako divák, mne odchytil tehdejší předseda klubu Tonda Frydrych a ptal se jestli není škoda nehrát ragby. Měl pravdu. Takže to byl také on, komu vděčím za to, že hraji ragby. Při návratu do ragbyového mlýna jsem poznal skvělé kamarády třeba Honzu Šedivého, s kterým jsem dokonce trénovali se šiškou i mimo tréninky ve volném čase," probírá dál své začátky nadějný reprezentační útočník Vrba.
" Ragbyových zážitků jsem zatím moc neprožil, ale na jedno velké utkání rád vzpomínám, třebaže jsem v něm nehrál. Viděl jsem přesně 23. února 2008 ve Francii v Toulonu na místním stadionu zápas tamějšího klubu. Tam byla tak zajímavá atmosféra, až jsem těm hráčům záviděl, jaké mají divácké zázemí. Další utkání, na které nezapomenu, se hrálo u nás v Říčanech. Bylo to finále Poháru mužů proti Slavii, kdy jsem toto utkání sledoval už z lavičky v dresu Říčan. Ragby pro mne znamená moc. To je další život, který mohu žít. Je to prostě nádherný společenský kontaktní sport. Při hře i při tréninku se uplně odreaguji a vyčistím si hlavu. Poznávám přitom spoustu cizích zemí, jiných týmů a dalších nových lidí," vyznává se z přízně ke hře se šišatým míčem student hotelové školy, jehož můžete vidět i jako hocha v akci coby barmana v baru svého otce.
Tomáš Vrbous, jak mu říkají spoluhráči, zatím moc medailí a cen nezískal, ale i ta nedávná bronzová juniorská z republikového mistrovství nebo stříbrná z mistrovství sedmiček mužů, mají v začínající sbírce Tomáše Vrby svoji váhu.
Zatím Tomáš hrál ragby jen v Itálii, v Německu a v Polsku proti soupeřům z nejrůznějších zemí.
"Rád bych chtěl zkusit hrát v nějakém týmu v cizině a postupně se v ragby zdokonalovat. Pokud by se tato šance naskytla a dostal bych se do zahraničí, velice rád se jí chytím," přeje si Tomáš z třetí hráčské generace Vrbů.
"Vážím si každého člověka, který něco dělá pro ragby, jelikož v naší zemi není zatím tento sport na takovém stupni oblíbenosti jako například ve Francii. Také si velice vážím pomoci cizích trenérů, kteří se snaží vždy pomoci v rozvoji ragby. Hodně toto vnímám nyní v reprezentačním týmu juniórů," dodává začínající hvězda říčanského ragby.
Při psaní tohoto profilu , si jeho autor uvědomil, že na generaci Vrbů je patrný vývoj ragbyového bodování. Dědeček Ladislav Vrba pokládal trojky, jeho syn Ladislav pokládal na začátku své hráčské kariéry čtyřky a Tomáš Vrba pokládá nyní pětky.
Přijďte se podívat do Říčan, jak mu to jde !
"Se mnou to nebylo jednoduché. V osmi letech jsem na dva roky přestal hrát ragby a k šišatému míči jsem se vrátil až v deseti letech. To na ligovém zápase, který jsem sledoval jako divák, mne odchytil tehdejší předseda klubu Tonda Frydrych a ptal se jestli není škoda nehrát ragby. Měl pravdu. Takže to byl také on, komu vděčím za to, že hraji ragby. Při návratu do ragbyového mlýna jsem poznal skvělé kamarády třeba Honzu Šedivého, s kterým jsem dokonce trénovali se šiškou i mimo tréninky ve volném čase," probírá dál své začátky nadějný reprezentační útočník Vrba.
" Ragbyových zážitků jsem zatím moc neprožil, ale na jedno velké utkání rád vzpomínám, třebaže jsem v něm nehrál. Viděl jsem přesně 23. února 2008 ve Francii v Toulonu na místním stadionu zápas tamějšího klubu. Tam byla tak zajímavá atmosféra, až jsem těm hráčům záviděl, jaké mají divácké zázemí. Další utkání, na které nezapomenu, se hrálo u nás v Říčanech. Bylo to finále Poháru mužů proti Slavii, kdy jsem toto utkání sledoval už z lavičky v dresu Říčan. Ragby pro mne znamená moc. To je další život, který mohu žít. Je to prostě nádherný společenský kontaktní sport. Při hře i při tréninku se uplně odreaguji a vyčistím si hlavu. Poznávám přitom spoustu cizích zemí, jiných týmů a dalších nových lidí," vyznává se z přízně ke hře se šišatým míčem student hotelové školy, jehož můžete vidět i jako hocha v akci coby barmana v baru svého otce.
Tomáš Vrbous, jak mu říkají spoluhráči, zatím moc medailí a cen nezískal, ale i ta nedávná bronzová juniorská z republikového mistrovství nebo stříbrná z mistrovství sedmiček mužů, mají v začínající sbírce Tomáše Vrby svoji váhu.
Zatím Tomáš hrál ragby jen v Itálii, v Německu a v Polsku proti soupeřům z nejrůznějších zemí.
"Rád bych chtěl zkusit hrát v nějakém týmu v cizině a postupně se v ragby zdokonalovat. Pokud by se tato šance naskytla a dostal bych se do zahraničí, velice rád se jí chytím," přeje si Tomáš z třetí hráčské generace Vrbů.
"Vážím si každého člověka, který něco dělá pro ragby, jelikož v naší zemi není zatím tento sport na takovém stupni oblíbenosti jako například ve Francii. Také si velice vážím pomoci cizích trenérů, kteří se snaží vždy pomoci v rozvoji ragby. Hodně toto vnímám nyní v reprezentačním týmu juniórů," dodává začínající hvězda říčanského ragby.
Při psaní tohoto profilu , si jeho autor uvědomil, že na generaci Vrbů je patrný vývoj ragbyového bodování. Dědeček Ladislav Vrba pokládal trojky, jeho syn Ladislav pokládal na začátku své hráčské kariéry čtyřky a Tomáš Vrba pokládá nyní pětky.
Přijďte se podívat do Říčan, jak mu to jde !
