S reprezentací získal Grand Chelem v roce 1968, v roce 1967 a v roce 1970 zvítězil na Turnaji pěti zemí. Zúčastnil se turné na Nový Zéland 1968, Jižní Afrika 1971 a Austrálie 1972. V roce 1971 u příležitosti 100 let RFU, byl vybrán do opozičního týmu Anglie mezi nejlepší hráče „zbytku světa“. Třikrát byl vybrán do týmu britských Barbarians a z toho byl jednou kapitánem.
Slavnější je však jako trenér. S mužstvem Francie získal v letech 1997 a 1998 Grand Chelem, v roce 1999 je finalistou Světového poháru. Reprezentaci vedl s Jean-Claude Skrelou od roku 1996 do roku 1999. Jako trenér Stade Toulouse získal tituly v létech 1985, 1986 a 1989. Dále získal Challenge Yves-Du-Manoir v roce 1983 (v té době to byl Pohár Francie).
Od roku 1999 se stal Sportovním ředitelem Italské rugbyové federace a dosáhl zde řadu významných úspěchů. Další jeho aktivity – trenér Francouzské universitní reprezentace, technický poradce na Tahiti. V roce 1989 připravoval anglickou reprezentaci před Pohárem 5 zemí v Portugalsku, v němž Angličané zvítězili. Jako trenér a později RDM IRB pro Evropu napsal řadu publikací.
Zdroj: Při psaní článku jsme využili příspěvek, který napsal pro Rugbyunion.cz Eduard Krützner u ž v roce 2005.
