Ragby začal hrát až ve dvaceti a přišel k němu za obvyklých okolností. Jiří Nechvátal, který patřil do vzdáleného příbuzenstva, jej jednou přivedl na trénink. Začátkem sedmdesátých let totiž v Praze vznikl nový oddíl a nabíral zájemce.
Mezi nimi byl i Pavel Šťastný. Jenže klub, za který hráli na jedné straně zkušení starší borci, na něž v jejich původních klubech už nezbývalo místo do základní sestavě a vedle nich mladíci, kterým nechyběl elán, ale zato zkušenosti, neměl mládež. Možná i proto po třech letech klub ragby Uhelných skladů zanikl, ale hráči se neztratili. Pavel Šťastný přišel do Pragovky a zde začala jeho skvělá kariéra.
„Rád vzpomínám na své první utkání v Praze s tehdejší Německou demokratickopu republikou, nad kterou jsme vyhráli 54:0 a já jsem si položil tehdy čtyřku. Pak jsme také v roce 1977 prohráli jen těsně s Itálií 4:10 a nutno dodat, že jsme s Italy mále remizovali, ale propásli jsme největší přílležitost k položení. V současné době jsou Italové stálí účastnící MS a několikrát porazili třeba i Skotsko nebo Wales,“ vzpomíná muž, který se zapsal do historie českého ragby nejdříve jako hráč a později i trenér Pragy.
"Také se před více než třiceti lety jezdilo na turnaj Socialistické industrie, což byla akce, při které jsme se pravideleně utkávali také se silnými soupeři. Hráli jsme například s Rumuny, ale soupeři byli Rusové nebo Gruzínci hrající za tehdejší reprezentaci svazové republiky. Všude v těch zemích, s jejichž ragbisty jsme hráli vyrovnaná utkání, šlo ragby hodně kupředu. Příští rok budou hrát všichni na Novém Zélandu na MS,“ dodává Pavel Šťastný.
„Když jsme měli v Pragovce nejhorší zázemí, neboť jsme měli rozkopané hřiště ve Vysočanech, dokázali jsme třeba devětatřicetkrát vřadě v lize jenom vyhrávat, což dodnes nikdo nepřekoval. K reprezentačním zápasům s Portugalskem a s Marokem jsme v roce 1984 cestovali autobusem, který najel téměř
5 000 kilometrů. Vše jsme podstoupili, protože jsme ragby měli a máme stále rádi,“ vzpomíná dál Šťastný ragbista.
5 000 kilometrů. Vše jsme podstoupili, protože jsme ragby měli a máme stále rádi,“ vzpomíná dál Šťastný ragbista.
V posledních dvou letech Pavla Šťastného neuvidíte hrát už ani s veterány.
„Měl jsem nějaké zdravotní problémy a jsem rád, že jsem se z toho dostal a že žiju. Ragby už jen sleduji jako divák, ale s velkým zájmem. Máme totiž v reprezentaci želízko v ohni, synka rovněž Pavla, který hraje ve Francii a domů se vrací k zápasům české reprezentace,“ chlubí se Pavel Šťastný. A musíme napsat nejstarší, neboť v dynastii Pavlů Šťastných je už dost slyšet i nejmladší dvouletý Pavel vnuk šedesátiletého skvělého ragbisty a trenéra Pavla Šťastného.
„Měl jsem nějaké zdravotní problémy a jsem rád, že jsem se z toho dostal a že žiju. Ragby už jen sleduji jako divák, ale s velkým zájmem. Máme totiž v reprezentaci želízko v ohni, synka rovněž Pavla, který hraje ve Francii a domů se vrací k zápasům české reprezentace,“ chlubí se Pavel Šťastný. A musíme napsat nejstarší, neboť v dynastii Pavlů Šťastných je už dost slyšet i nejmladší dvouletý Pavel vnuk šedesátiletého skvělého ragbisty a trenéra Pavla Šťastného.
Pavel Šťastný se narodil 25. prosince 1950, což je vzhledem k oslavám a k přebírání darů ten nejhorší datum v roce.
„To víte, že vánoční dárky byly vždy dárkami i k narozeninám. Nerozeznával jsem jako malý ani nyní. Není důležité, co dostanete jako dárek, ale pro mne je důležité, že se všichni sejdeme,“ uvažuje Pavel Šťastný, který se synkem způsobili, že jméno Pavel Šťastný z reprezentačních ragbyových sestav nevymizelo.
“Samozřejmě, že Pavlovi k šedesátinám blahopřejeme. Jeho podíl na úspěších českého ragby v reprezentaci i v Pragovce je nepopiratelný,“ poznamenal jeho tehdejší spoluhráč a pozdější ragbyový trenér a činovník Bruno Kudrna.
"Když jsem poznal Pavla, rychle jsem pochopil, že má velký talent, ale že s ním budou také potíže. Často jsem ho musel přesvědčovat, že před tréninkem nemůže sedět hospodě. Byl jsem neoblomný a on zřejmě pochopil, že vrcholovému ragby se musí něco obětovat. Zřejmě jsem vsadil na dobrou kartu, protože z něj vyrostl jeden z nejlepších českých rojníků. Měl všechny přednosti moderního hráče, byl rychlý, tvrdý a měl dobrou techniku. Na postu vazače byl ve své době jedničkou a Pragovce pomohl svými výkony k několika titulům. Kromě toho byl velmi oblíben mezi hráči pro svoji stále dobře naladěnou optimistickou povahu," zhodnotil sportovní přednosti ragbisty Pavla Šťastného jeho trenér v Pragovce i v reprezentaci Eduard Krützner starší.
"Když jsem poznal Pavla, rychle jsem pochopil, že má velký talent, ale že s ním budou také potíže. Často jsem ho musel přesvědčovat, že před tréninkem nemůže sedět hospodě. Byl jsem neoblomný a on zřejmě pochopil, že vrcholovému ragby se musí něco obětovat. Zřejmě jsem vsadil na dobrou kartu, protože z něj vyrostl jeden z nejlepších českých rojníků. Měl všechny přednosti moderního hráče, byl rychlý, tvrdý a měl dobrou techniku. Na postu vazače byl ve své době jedničkou a Pragovce pomohl svými výkony k několika titulům. Kromě toho byl velmi oblíben mezi hráči pro svoji stále dobře naladěnou optimistickou povahu," zhodnotil sportovní přednosti ragbisty Pavla Šťastného jeho trenér v Pragovce i v reprezentaci Eduard Krützner starší.
Email
Tisk
