Reprezentantka v ragby Hana Erika Radochová je i rozhodčí

Hráčky Petrovic vládnou českému ženskému ragby.   Proč se děvčatům z jižní části metropole tak daří? Mají nejširší kádr a v něm osoby, které lze směle nazvat pracovitými včelkami. Jednou z nich je  Hana Erika Radochová, jež je ochotná za víkend absolvovat klidně dva turnaje.

Jaká je vaše sportovní minulost?
Prakticky žádná, na základní škole jsem hrála chvíli volejbal. Musela jsem ale přestat kvůli hypermobilitě prstů, stala se ze mě „povalečka gaučová". Pak ale přišla moje spolužačka z gymnázia Martina Šáfrová a pozvala mě na ragby. Řekla, že se mi to bude líbit a měla pravdu. Na druhý trénink už jsem si nesla kopačky.

Co vás na ragby zaujalo?
Skládky.

Pokud složíte vy?
Nevadí mi ani, pokud složí někdo mě. Užívám si obojího. Pokud přijde krásná skládka, nejlépe jí u nás ovládá Pája Čuprová, tak si užívám letu. Překvapivě to moc nebolí, daleko bolavější jsou ty od začátečnic.

Šest let jste nesportovala. Jaké to bylo, když „povalečka gaučová" znovu trénovala?
Těžké. Trenér se mi smál a poměrně ostrými výrazy týkající se mé kondice mě motivoval. Sport miluji, jsem ovšem sama líná. Jakmile jsem ale měla tým, šlo to daleko snáz.

Co parta na ragby?
Ta je skvělá, pospolitá. Vlezeme na hřiště a bojujeme spolu, zápas skončí a všichni jdeme na pivo.

Kolik času dnes ragby věnujete?
Záleží, v jaké části sezony se nacházíme. Pokud se hraje, trénujeme třikrát týdně a do toho jezdíme na turnaje. V zimě se sejdeme šestkrát týdně.

Studujete, trénujete, pracujete jako recepční. Jak to zvládáte?
Mám hodného partnera, který strpí, že nejsem často doma. V práci mně také vycházejí vstříc. Školy už si v páťáku tolik neužiji. Pokud je třeba, pomůžeme si se spolužáky.

Ragby je kontaktním sportem. Modřinám se člověk neubrání. Jak je řeší recepční?
Jsem jediná, která smí nosit černé silonky. Modřiny se mi ale naštěstí moc nedělají. Jednou jsem do práce dorazila s monoklem, upravila jsem si vlasy, aby nebyl moc vidět. Mně rány nevadí. Na ragbyové modřiny jsem pyšná.

A ještě jednou z pracovního prostředí. Proč jste se rozhodla pro studium ekonomie?
Na konci základní školy jsem nevěděla kam jít, a proto skončila na gymplu. Doufala jsem, že se rozhodnu tam, nestalo se. Proto jsem si podala hodně přihlášek a nakonec se zorientovala spíš podle města než podle oboru a šla do Prahy. Život v ní mně vyhovuje. Teď už mám i profesní cíl, pracovat v České národní bance.



A k tomu hrát ragby. Pravděpodobně lépe než v sezoně 2013-14, kdy skončil váš tým „až" druhý. Proč?
Propad jsme si zasloužily. Po několika titulech jsme byly maličko namyšlené, kašlaly na tréninky. Sparta hrála dobře a titul získala právem. I když jsme ji na jaře dotahovaly, rozhodující zápas s Brnem zvládla.

Jak moc jde vlastně ragbistce o vítězství?
Budu mluvit jen za sebe. Ráda trénuji, hraji a medaile už je jen třešinkou na dortu.

Jaké změny jste pozorovala v Petrovicích v letní přestávce? Áčko nemělo po letech titul a béčko zmizelo díky administrativnímu rozhodnutí z mapy elitních výběrů.
Rozhodnutí svazu nás moc mrzelo. Byly jsme zvyklé jezdit na turnaje ve velké partě. Co se ale dalo dělat. Jiné to bylo s naším přístupem, najednou jsme na tréninky chodily v hojném počtu a makaly nadoraz.

A kdysi „povalečka gaučová" nastupovala o jednom víkendu ke dvěma turnajům za áčko i béčko?
Původní plán byl, že budu za béčko jenom střídat. Ten se ale nepodařilo dodržet, jelikož se několik holek omluvilo, já nastoupila a začalo mě to bavit. On je to ale veliký rozdíl, první a druhá liga… To se nedá srovnat ani rychlostně ani silově. Přesto jsem byla zničená. Na ragbíčko jsem ale nenadávala, hrozně mě baví.

Proč byly Petrovice na podzim nejlepší?
Pomohla nám letní příprava, ve které jsme hodně posilovaly, běhaly. Důležitá je také motivace. Áčko chce zpátky titul a holky z béčka všem dokázat, že patří mezi českou elitu.

Áčko má v čele soutěže náskok pěti bodů. Mohlo jich mít ale víc, kdyby na poslední akci nepodlehlo Spartě.
Prohrály jsme o jeden prokop, to je pouze o štěstí. Sparta je náš odvěký rival, má výborný tým, rozhodují maličkosti.

Co je to štěstí? Nebudete ho na jaře pětkrát mít a zase se bude radovat Sparta.
Pokud se to stane, budeme mít alespoň motivaci do další sezony.

V čem šlo české ženské ragby v roce 2014 nahoru?
Kondičně. Zlepšila se nám přihrávka a konečně hrajeme správné sedmičkové ragby. Nechybí kříže, míč si dobře vyhodíme. Už to není styl: bum na jednu hromadu. Anebo, jak jsme hrály v Petrovicích, hodíme to Radaně Sládkové a ta pětku nějak položí.

Pokud byste měla právo změnit jedinou věc, jakou byste předělala v ženském ragby?
Asi počet fanoušků. Ti dělají hrozně moc. Čím víc jich přijde, tím lépe. Čím lepší atmosféra je, tím rostou naše výkony.

Lze zvýšit počet fanoušků v ryze amatérském sportu bez dobrého zázemí?
Taky to jde. Muži v Česku hrají už mnoho let a nějací fanoušci na ně chodí. Ženy jsou tu ale jen chviličku. Až se o nás veřejnost dozví, taky nebudou chodit jen partneři, rodiče a kamarádi. Třeba by nám mohli začít fandit právě ragbisté. Náš sport znají, a tak by nás mohli více podporovat.

Stojí české ragby vůbec o zprofesionalizování? Přibylo by peněz, ale také tréninků, omezily by se pověstné „třetí poločasy".
Já bych stála o to věnovat se ragby profesionálně. Mám ho natolik ráda, že bych mu byla ochotná mnohé obětovat.

To je nejspíš nesplnitelný sen. Máte ještě jiné ragbyové?
Ano, začala jsem pískat. Chtěla bych se jednou stát hlavní rozhodčí v mužské lize a pískat mezinárodně ženy.





Vyšlo ve spolupráci s Pražským deníkem.

A vy jste kdo ?

Hana Erika Radochová
Narodila se 1. 4. 1990 v Rychnově nad Kněžnou. Jde o ragbistku oddílu RK Petrovice a českou reprezentantku v tomto odvětví. Se svým týmem vybojovala dvě republiková zlata a jedno stříbro v sedmičkovém ragby. V patnáctkovém přidala další prvenství. Třetí místo z mistrovství Evropy divize A v Praze 2013 jí uniklo o vlásek, když zůstala náhradnicí českého výběru. Vedle ragby dokázala vystudovat obor Národní hospodářství na Vysoké škole ekonomické. Nyní pokračuje v magisterském studiu na České zemědělské univerzitě.

---