Po dva roky byl Miloš Dobrý prvním mužem československého ragby. Ve funkci setrval do začátku roku 1993, kdy jej nahradil v pozici předsedy Ladislav Procházka.

Rojník Pragy, klubu ověnčeného mnoha tituly, studoval v hlavním městě chemii. Tam se poznal i s dalším Pragovákem a rovněž letošním jubilantem Janem Kudrnou. Přezdívka "Dobrák" vnikla sice z jeho jména, ale popisuje i jeho vlastnosti - vysvětlil nám jeden z jeho bývalých spoluhráčů Jan Král. Často se tvář Miloše Dobrého zjevuje na televnizních obrazovkách ve zpravodajských relacích, kde divákům vysvětloval složitou problematiku například při navracení židovského majetku a spravování tohoto majetku v olomouckém regionu. I tato činnost byla důvodem, že začátkem devadesátých let už neměl Dobrák na ragby tolik času.

Na snímku Petra Skály je Ing. Miloš Dobrý při oslavách  šedesátin ragby Pragy Praha v roce 2004

„Při svém prvním utkání jsem si poprvé sáhl na míč až, když jsem pokládal trojku,“ vzpomíná na stránkách ročenky Pragy vydané ke klubovým  šedesátinám  bývalý rojník Miloš Dobrý na své ragbyové začátky.

Jako dítě a i později jako kluk jsem jezdil na prázdniny do Potštejna nad Orlicí, kde jsem chodil i do obecné školy. Asi v roce 1937 se tam také objevil Zdeněk Záhořík a tehdy jsme se oba stali členy tak zvané malé party. Hráli jsme kopanou, volejbal a jako puberťáci jsme prováděli neuvěřitelné koniny. Pamatuji, že jsme Zdeňkovi říkali Sup. Když jsem po přežití válečných rekreačních pobytů v Terezíně, v Osvětimi a ve Schwarzheide kráčel v červnu 1945 Prahou, potkal jsem před Národním divadlem po mnoha letech právě Zdeňka Záhoříka. Poplácali jsme se po zádech, abychom se ujistili, že jsme na živu. Zdeněk se mne zeptal, co mám na práci a když zjistil, že nic, vyzval mne, abych šel s ním na Strahov. Na hřišti Čechie VIII již pobíhalo několik kluků a kopali do jakéhosi hodně deformovaného míče. Zdeněk mne všem představil, načež jeden z přítomných kopl tu podivnou věc do výšky a vyzval mne, abych ji chytil. Protože jsem kdysi chytal v brance, míč jsem chytil. Borci mne poplácali po zádech a jejich kapitán Milan Vaníček řekl doslova. „V sobotu hraješ zadáka proti béčku Slavie“. Zápas jsem pochopitelně nehrál, nicméně kluci mi dali do ruky praporek a tak jsme dělal pomezního rozhodčího. Musím se přiznat, že jsem se více koukal na hru, nežli bedlivě hlídal auty a mával. Až najednou jeden hráč Slavie, myslím si, že to byl Pekárek, běžel s míčem těsně vedle pomezní čáry. Nevšiml jsem si, jestli byl v autu nebo ne, ale protože položil trojku, kluci, kteří mne na utkání přivedli, ode mne žádali potvrzení autu. Na to, zda hráč soupeře překročil pomezní čáru nebo ne, se mi zeptal i hlavní rozhodčí. Řekl jsem, že byl aut a málem jsem to schytal o hráčů Slavie, jež se kolem mne seskupili. Ještě, že mne kluci s LTC bránili a tak jsem vyvázl bez úhony. Další sobotu jsem už nastoupil jako pilíř a v černožlutém příčně pruhovaném dresu jsem prochodil skoro celý zápas, aniž bych se dotkl míče. Po jednom autu jsem najednou uslyšel řev, abych běžel za míčem, který poskakoval v brankovišti. Doběhl jsem tam jako první, míč jsem zalehl a tak jsem při mém prvním setkání s míčem na hřišti zároveň položil svoji první trojku v životě.

Ing. Miloš Dobrý (28.1.1923),  prezident České rugbyové unie 1990 – 1992