Martino, co pro vás znamená získání ocenění?
Protože jsem znala výsledky, tak jsem na vyhlášení překvapená nebyla. Šok proběhl daleko dříve, už při mém zařazení do finálové dvanáctky.

Jak se to stalo?
Když už jsem se do finále dostala, tak to moje spoluhráčky vzaly jako výzvu. Po Přelouči vznikla taková kampaň, že mě skoro každý zastavoval a říkal, že mi posílá hlasy. Poté se přidal i můj rodný Kolín.

A co spolužáci z Kutné Hory?
Bydlím v Krakovanech, což je vesnice třináct kilometrů od Kutné Hory, Kolína i Přelouče. Nejvíce času ale trávím v Přelouči, kde hraji ragby, mám tam přítele i přátele. V Kutné Hoře mě tak nikdo příliš nezná, jen spolužáci, kteří pro mě snad také hlasovali.

Žijete třináct kilometrů od rodiště, školy i hřiště. To nemůže být náhoda.
Nemůže. Třináctka je moje šťastné číslo, někdo říká, že je nešťastná, ale mně štěstí přináší, chtěla jsem jí mít i na dresu, ale bohužel jsme jich objednávali jen dvanáct, a tak nosím desítku.

Jste nejkrásnější ragbistkou, což je pro vás zavazující. Budete od teď chodit i s odpadkovým košem nalíčená?
 To těžko, ocenění mě potěšilo, je to milé zjištění, že si někdo dal tu práci a posílal mně hlasy. Dále se ale nic nemění. Zůstanu stále stejná. Ragbistky ty krásu až tolik neřeší, uděláme si culík a jdeme na hřiště.

Myslíte si, že by vám prvenství mohlo u protihráček uškodit?
Ne, když se teď s holkama potkáme, tak mi každá říká missko. Bere se to jako sranda i jako dobrá propagace ženského ragby. Nic víc, nic míň.

Do ankety vás nominovala spoluhráčka Iveta Nohejlová. Rozdělíte se s ní o ceny?
No, mohla bych. Na mém prvenství má Iveta veliký podíl. Nebýt jí, tak bych se jistě nepřihlásila. My jsme obyčejné holky, nikam se necpeme.

Váhala jste proto v době nominací, zda jednu z nich přijmete?
Když jste mě z Deníku kontaktovali, tak jsem na vteřinu zaváhala, představovala jsem si všechny ty holky, které budou soutěžit se mnou. Pak jsem se ale nadechla, řekla si, že to zkusím. Což nakonec přineslo své ovoce.


Kam umístíte vaši cenu?
Moje prvenství bylo spíš týmovou prací, proto bych cenu nabídla do naší klubovny. Beru ji jako cennou trofej pro celé ženské ragby v Přelouči.

Kdy se vedle vaší ceny objeví v Přelouči i pohár pro vítězky ženské extraligy?
Tak to si opravdu netroufnu předpovědět. Přelouč je malé město, nemá takovou základnu jako třeba Praha, kde dokáží Petrovice postavit dva týmy. My jsme rády, když k nám dorazí kdokoliv nový. Snažíme se dělat stále nábory, ale jen s malými úspěchy. Abychom mohly s holkama myslet na titul, který se pravidelně točí mezi Spartou a Petrovicemi, a teď se do boje o něj přihlásil i Dragon, tak bychom potřebovaly mít širší základnu. Naše tréninky o čtyřech hráčkách bohužel nikoho o moc dál neposunou.

Co je tedy v silách současné Přelouče?
Po podzimu jsme šesté. Nicméně se snažíme, abychom se prodraly do první pětky. Posilujeme trenérský post, kde se na pozici asistentky kouče Čermáka posunula Iveta Nohejlová. Což je naše hvězda, která nastupovala i ve Spartě, má tak řadu zkušeností, které nám může předat. Navíc jezdí i na trenérské kurzy, kde na sobě stále pracuje. Věřím, že nám to pomůže.

Může pomoci základně, že je nejkrásnější ragbistka z Přelouče?
O tom jsem taky přemýšlela. Třeba by to k nám mohlo přilákat víc holek. Snad...

Proč by mělo děvče hrát ragby?
Pokud budu mluvit o Přelouči, tak hlavně kvůli kolektivu. Všechny holky v týmu jsou kamarádky a tráví spolu mnoho volného času. Na ragby se uchytí každá, ať hubená nebo silnější. No a navíc (směje se) jsou na ragby vážně pěkní chlapi. I já si na něm našla partnera. No a pár kluků v Přelouči je ještě volných. Místa vedle nich se ale rychle plní. Tedy by si holky, co chtějí ragbistu, měly pospíšit.

Vyšlo ve spolupráci s Pražským deníkem


Další sportovní zpravodajství rovněž na webu