Se zármutkem uvádíme smutnou zprávu o úmrtí bývalého československého ragbyového reprezentanta a ligového hráče Sparty Praha, trenéra mládeže, dále  hokejového funkcionáře, profesí filmového střihače Miloslava Lišky, který zemřel 1.  července 2022 ve věku nedožitých osmdesátých narozenin.

"Byl to celoživotní kamarád. Zkamarádili jsme se  na vojně v Bohdanči v roce 1964. On  také způsobil, že  jsem se po skončení vojenské služby už nevrátil do Brna, ale začal jsem hrát ragby za Spartu Praha, kam jsem přestoupil. Míša byl  živel, který pro ragby dokázal v době, kdy jej hrál, udělat  plno dobrých skutků. Za reprezentaci odehrál v době, kdy tu byla na každý post v ragbyovém reprezetančním  týmu značná konkurence, sice jen jediné utkání a to 8. prosince 1965 utkání s Itálií v Livornu, ale v ligovém týmu Sparty odehrál na postu mlynáře nebo rváčka desítky utkání.  Míšovi Liškovi jsem také vděčný zato, že byl v mých začátcích  skvělým průvodcem v prostředí České televize. Uspěl jsem v konkursu  na externího spolupracovníka sportovní redakce České televize a rychle jsem se potřeboval seznámit i s televizní technikou. To byla doba, kdy se ještě natáčely reportáže ze sportovních událostí  na film a do vyvolání filmu se dlouho nevědělo, co z toho filmu půjde prostříhat do reportáže, " zavzpomínal na svého kamaráda Jaromír Kourek.



Míša Fox, jak občas sám sebe na sociálních sítích Miloslav Liška pojmenovával,  zkrátka a dobře miloval ragby a  filosofii tohoto sportu vnímal tak, že je  ragby nutné kdekoliv  a kdykoliv zviditelňovat.

"Pokud uvídíte  v opakovaném pořadu Hitšarády Karla Šípa a Jaroslava Uhlíře v jedné scénce, jak jeden z tvůrců pořadu při povídání drží v ruce bez jakýchkoliv souvislostí ragbyový míč, věřte tomu, že tu šišku jim na natáčení pořadu přinesl kdo jiný než Míša Liška. Miloslav Liška v jistou dobu na začátku sedmdesátých let byl také jedním z trenérů dorostenců Sparty, kteří se tehdy na tréninku scházeli až v počtu tří desítek hráčů   a protože trenéři potřebovali mít vedle sebe i určité další zázemí, přesvědčil Liška junior svého otce, aby se ujal role technického vedoucího. Proto na dvojnásobném vítězství dorostenců Sparty na turnaji o Šišku Mladého světa tehdy měli velký podíl také otec a syn Liškovi. Nápady hýřil ragbyový bohém  neskutečnými, které by bylo možné  klidně po létech oprášit.  Míša Liška třeba  před utkáním Československo - Itálie v roce 1977 v Praze sám vystříhal kolečka s natištěnou pozvánkou na utkání a obšil je všechna stužkou, aby pak  padesát těchto kokard sám předal reprezentantům obou týmů  a vzácným hostům. Nebo když se dozvěděl, že přímý přenos z utkání soupeřů československé reprezentace Polsko - Rumunsko se bude po linkách přenášet přes území Československa, zajistil pro trenéra a  pár hráčů přímé sledování tohoto  přenosu a to  v technickém zařízení, kde se kontrolovalo, jak přenos z Polska letí do Rumunska.
V roce 1977, to jsem byl tehdy takový nadšenec, že  jsem se jel vlakem podívat do Varšavy na utkání  Polsko - Itálie. V pondělí jsem dal vyvolat film, v úterý jsem jej měl vyvolaný a v noci jsem  z toho filmu dělal fotky. Ve středu jsem se s nimi už chlubil v nějaké ragbyové společnosti, kde byl i kolega Liška. Vyžádal si ode mne dvě fotky a ty se druhý den  ve sportovních zprávách objevily  na televizní obrazovce komentované s pozvánkou na utkání Československo - Itálie. Nutno dodat, že v té době byly v televizi dostupné jen dva televizní programy. A závěrem mého vzpomínání mám ještě jednu historku.   Pamatuji si, že  Míša Liška měl časově tak   v roce 1971, kdy se ještě pokládaly trojky,  velké přání. Chtěl, aby  v rámci  pravidel ragby mohl jeden hráč dosáhnout  v krátkém čase za sebou osmi bodů. Vše by proběhlo tak, že tento hráč by  proměnil kop ze hry a stačil by ještě míč doběhnout  a položit  jej v brankovišti jako trojku. Nu a pak by ještě  náš úspěšný hráč proměnil po trojce následný kop a dosáhl by osmi bodů a dnes dokonce deseti, " zavzpomínal na ragbyového bohéma Miloslava Lišku autor tohoto nekrologu Petr Skála.