Medákův vzkaz k diskusi o budoucnosti českého ragby, kterou sám vyvolal


Přátelé ragbisté,
jsem moc rád, že můj úmysl využít nucené karantény k plodné diskuzi o současných problémech našeho ragby se realizuje.

Honza Stránský má pravdu, že mediální obraz našeho současného ragby je tristní.


  Příčin je několik, ta první je, že o sport, jehož sportovní výkonnost na mezinárodní scéně, má poslední léta neustále sestupnou tendenci, (sestup až do 4.výkonnostní skupiny ME a 37.místo v rankingu World Rugby, jsou toho svědectvím), nemá sportovní veřejnost zájem. To má za následek, že i media nemají interes takový sport propagovat.


  Druhým vážným problémem je, že v poslední době neustále měníme systém soutěží, které nemají v celém ragbyovém světě obdobu a prokazatelně nepřináší očekávané výsledky.

Důkazem jsou výsledky české reprezentace, protože jen náročné domácí soutěže formují kvalitní hráče pro reprezentaci. Je logické, že o takové soutěže nemají zájem sdělovací prostředky, ale i sportovní veřejnost. My si to však nejsme stále přiznat a neustále opakujeme stejné chyby.


  Třetí příčinou je také skutečnost, že jsme zapomněli, že ragby vždy ctilo smysl pro fair-play. Intriky se skrečováním zápasu Sparty s Vyškovem, nám nadělaly velkou ostudu a nejen mezi ragbisty. ČT sport musel na poslední chvíli odvolat přímý přenos z finálového utkání a to se nezapomíná.

Absence ragby ve sdělovacích prostředcích je také příčinou toho, že v mládežnických kategoriích, hlavně mezi 16 - 18 roky ztrácíme mnoho talentovaných ragbistů. TV přenosy z mládežnických soutěží mnoha sportů, jsou velkou motivací pro mladé kluky, naše finálové zápasy postrádají potřebnou diváckou kulisu.

Velkou výhodou systému Podzim - Jaro, je, že finále se hrají za pěkného počasí a ideální je, aby to byl velký svátek našeho ragby, kdy se na hřišti střídají různé kategorie a vyvrcholí to finálovým zápasem I.Ligy. To je už velká motivace, hrát před plným stadionem, na podzim to samozřejmě nikdy nejde.


  Několik poznámek k vážnému problému, špatné komunikace a spolupráce mezi kluby a VV. V posledních létech naše kluby pochopily, že se musí o rozvoj svého klubu postarat sami. Veškeré akce, pořádané ČSRU, jako VH, semináře, kongresy, školení jsou na jejich náklady.

Tak důležité materiály, jako Strategický plán, Koncepce rozvoje, hospodaření unie atd. neprocházejí odbornou diskuzí. Pak se stane, že ze schváleného Strategického plánu se nesplnil ani jeden cíl a nikdo se tím nezabývá. Dřív bylo samozřejmostí, že veškeré akce pořádané ČSRU byly hrazeny  z prostředků unie, zejména školení a semináře, tak jak se to děje ve všech vyspělých uniích.

Apatie klubů je tedy pochopitelná. Šéf-trenér Tomasze Putra měl dostat přesné údaje od našeho sekretariátu. Počty zaplacených licencí totiž rozhodují o počtech delegátů na VH. Tomasz zřejmě těmto údajům moc nevěřil, protože by se přece nemohlo stát, aby ligové kluby neměly dostatek hráčů, které by nastoupili k zápasům soutěže Nadějí, nebo v mládežnických soutěžích docházelo k podobným problémům. Tyto Potěmkinovi vesnice přece nikomu nepomohou. Vyspělé unie registrují mladé hráče až od 10 let, protože v nižších věkových kategoriích dochází k velké fluktuaci a čísla o členech unie jsou tak značně zkreslené.


  Léta doporučuji naši unii založení Asociace klubů, která je samozřejmostí ve všech úspěšných uniích, ale i v ostatních sportech. Bohužel stále bezúspěšně a to je také příčinou, že je naše ragby v dlouhodobé krizi, protože chybí to nejdůležitější - dosahovat pokud možno co nejlepších výsledků jak na sportovním, tak diplomatickém poli, ve vzájemné přátelské atmosféře, která nám v minulosti přinášela radost z dosahovaných výsledků.


Eduard Krützner senior - Medák