Kdo další bude s Krütznerem, s Kourkem a s Horáčkem v Síni slávy českého ragby?

Skála  už padesát let snaží o to zviditelnění ragby na veřejnosti  s přihlédnutím na  v minulém i v tomto  století dostupné a  využívané  sdělovací prostředky.

 Ragby se na území současného Česka hraje od 9. května 1926 přesně 95 let. Není  právě toto výročí  příležitost ke  zviditelnění hry se šišatým míčem v tuzemsku? 





„Jistě,  to výročí to přímo nabízí. Jenže stále tady máme pandemii a v květnu 2021  se s největší pravděpodobností ještě ragbyová utkání  nebudou  hrát. Možná,  že se bude  při dodržování určitých omezení v ragbyových klubech jen trénovat a tak  na uspořádaní  jakékoliv ragbyové  slávy na hřišti  můžeme  zapomenout. Ovšem na druhou stranu  tu historii lze třeba připomenout uvedením dalších členů do Síně slávy českého ragby. Zatím jich v Síni slávy má české ragby jen tři. Tak proč by jich nemělo být více. Výročí 95 let od prvního ragbyového  sehraného utkání tehdy v Brně je k tomu ta nejlepší příležitost."

Jak se dosud rozhodovalo o tom, kdo bude v Síni slávy českého ragby a proč jsou v ní  jen tři ragbisté, konkrétně Eduard Krützner senior, Jaromír Kourek a Václav Horáček?

„Nápad jmenovat významné osobnosti tuzemského ragby do Síně slávy je hodně starý a tuším, že se o něm hovořilo už na přelomu století. Příležitost k založení Síně slávy byla při kulatých výročích založení ragby u nás například  v roce 1996 nebo později v roce 2006. Zůstalo však  jen u nápadu. K výročím se tak asi čtyřiceti ragbistům za zásluhy předaly výroční diplomy, ale Síň slávy nevznikla.  Rozhodlo o tom až později vedení České rugbyové unie. V roce 2017 tehdejší prezident Unie Pavel Chaloupka oznámil  při slavnostním vyhlašování ankety Ragbisty roku, že Česká rugbyová unie se rozhodla pro zřízení Síně slávy  a jako první do ní vstoupil bývalý kapitán československé reprezentace, hráč několikanásobného mistra republiky Pragy Praha,  klubový i reprezentační trenér, generální sekretář ČSRU, následně prezident ČSRU, komisař Rugby Europe a v té době i držitel  medailí všech druhů kovů předané za zásluhy evropskou ragbyovou federací, člen Síně slávy trenérů při Českém olympijském výboru Eduard Krützner senior. Kuriózní na tom bylo, že ocenění  v podobě plakety z rukou prezidenta Unie Pavla Chaloupky tehdy nepřevzal osobně samotný Medák, ale za něho je převzaly jeho dvě vnučky,  obě české ragbyové reprezentantky. V roce 2020 byla Síň slávy rozšířena o dva spoluhráče Medáka z reprezentace Jaromíra Kourka a Václava Horáčka. V tomto případě oznámení o nováčcích v Síni slávy došlo kuriozně   v srpnu 2020 na setkání zástupců ragbyových klubů. Tam  Horáčkovi a Kourkovi   bylo oznámeno, že byli zařazeni do Síně slávy českého ragby a překvapivě k tomu nebyl pozvaný do té doby jediný člen Síně slávy Medák, ale té události nebyl přítomný nikdo z členů Výkonného výboru ČSRU. Vše organizoval  a předával jeden zaměstnanec Unie. Na webu ČSRU je uvedeno, že uvedení do Síně slávy Kourka a Horáčka je vročeno do roku 2018. Proč členů v Síni slávy českého ragby není více ragbistů, je rozhodně  škoda."

Víte, jak se organizuje jmenování členů do Síně slávy v ostatních sportech a lze  některých postupů využít i pro ragby?

„Vím, jak to provádějí fotbalisté,  lyžaři, sportovní novináři, kteří  jmenují do Síně slávy každý rok  jen jednoho sportovce v případě Klubu sportovních novinářů to byly ve dvou případech celé reprezentační týmy. Trenéři organizovaní při Českém olympijském výboru mají nováčků vstupujících do Síně slávy více.  O nováčcích v Síních slávy rozhodují členové výboru svazů nebo klubu.  U lyžařů to funguje tak, že o návrhu nového člena Síně slávy rozhodují z nominovaných jmen hlasující  trenéři, činovníci a novináři v anketě o Krále bíle stopy. Skvěle to mají vymyšlené hokejisté. Tam se do toho, kdo bude v Síni hokejové slávy, vedení hokejového svazu moc neplete. Hokejisté mají návrhovou komisi, ve které jsou kromě sportovních legend českého hokeje třeba  i novináři konkrétně Škorpil a Vichnar. Návrhy od této komise  musí schválit dvě třetiny žijících členů Síně slávy a pokud se tak stane, jsou nováčci a je jich více než jen  jeden,  jmenováni. Zpravidla to hokejisté činí o přestávce mezistáních utkání. Protože hokejisté mají v Praze na Harfě i skutečnou Síň slávy, tak tam také v té expozici najdete na jednom místě  jména a fotografie členů Síně slávy."

Podle jakých kritérií by se mohlo   rozhodovat o tom, kdo bude nováčkem v ragbyové Síni slávy?

„Hovořil jsem před časem s basketbalovým trenérem Blažkem o tom, jak trenéři při ČOV rozhodují o trenérech, kteří by měli vstoupit do Síně slávy. Nu a on mi tehdy řekl, že původně měli věkový limit omezený sedmdesíti lety, ale pak zjistili, že většina oceňovaných členů je in memoriam, tak hranici věku snížili na šedesát let. U této společnosti trenérů platí, že s návrhy, které může podat kdokoliv známý ve sportovním prostředí,  musí souhlasit většina z  trenérů registovaných při ČOV.  Mimochodem v Síni slávy trenérů při ČOV je jako jediný ragbista Eduard Krützner senior a do Síně slávy jej uvedl v roce 2017 Bruno Kudrna při slavnostním vyhlášení Trenéra roku a nových členů uvedených do Síně slávy. Otázka však zněla, kdo by měl být nováčkem v Síni slávy českého ragby? Myslím si, že by to mohl  být žijící ale i nežijící ragbista,  který se ragby věnuje několik desetiletí a od jehož narození uplynulo 60 a více let. Do Síně slávy by mohl být mimořádně  navržený i kolektiv. Rozhodnutí o tom, kdo bude členem Síně slávy, by mohly odsouhlasit dvě třetiny ze současných žijících členů Síně slávy. V nějaké rozumné diskusi je třeba se jen domluvit, kolik členů za rok by mělo Síň slávy rozšířit a kdy by k tomu mělo dojít."


Kdo by měl konkrétně patřit do Síně slávy českého ragby a proč?

„Netroufám si nikoho prosazovat, ale přiznávám jako publicista, že sám vnímám rozšíření Síně slávy o další členy  jako jedinečnou možnost o těch ragbyových osobnostech napsat a zveřejnit jejich  příběh přiblížující je pamětníkům ale i především mladým ragbistům, popsat  podmínky, jaké měli jako hráči ragby v určité době, kdy  provozovali svůj sport s příhlednutím k možnostem  zveřejnění na ragbyových webových stránkách, na sociálních sítích, případně v regionálních médiích a časopisech.  

Proč by třeba v Síni slávy nemohly  být i  nežijící osobnosti z řady předválečných ragbistů reprezentantů a zakladatelů klubů.    Mám na mysli Ondřeje Sekoru, Zdeňka Slámu nebo Josefa Kohouta nebo i z řady v roce 1944 obnovitelů  ragby  Zdeňka Záhoříka, Milana Vaníčka, Harryho Rusta.  Jsou tu i  další osobnosti, které ovlivnily výrazně české ragby jako jsou například reprezentant, trenér a prezident ČSRU Bruno Kudrna a jeho otec trenér a mezinárodní činovník Jan Kudrna. Mimořádnou  osobností byl i Fedor Donát, který hrál ragby v Anglii jako kluk už v roce 1942,  dále reprezentant a hráč Slavie Barchánek, který je historicky nejmladším hráčem v reprezentaci, za kterou hrál už od šestnácti let. Nemělo by se zapomenout na  regiony, na  Tondu Frydrycha známého reprezentanta, činovníka a mecenáše, Leopolda Blachuta známého  spoluzakladatele civilního klubu v Přelouči, reprezentanta a  trenéra, který  pomohl civilnímu i armádnímu ragby, Jiřího Kotlového bývalého kouče reprezentace, zakladatele  zlínského ragby a patrně nejstaršího ragbistu v Česku, Miloše Dobrého známé osobnosti, reprezentanta, činovníka a navíc přeživšího  holokaust´a pochod smrti.  Nabízí se i osobnost  Jana  Navrátila známého reprezentanta, který zemřel na následky nadýchání nebezpečných plynů při  vynášení ze sklepa několika polootrávených  chlapíků, kterým zachránil  život, ale sobě ne. Napadlo mě, že do Síně slávy by mohl být uvedený celý  jeden kolektiv. Mám na mysli tým Československa, který prohrál v roce 1968 s nejsilnějším reprezentačním týmem Francie jen 6:19 tedy stejným poměrem jako  Francie porazila ve stejný rok v Pohár pěti národů  Irsko. Možná, že by někoho ze čtenářů, napadli další do Síně slávy vhodní ragbisté. Určitě je tedy z čeho vybírat a jde jen o to, kolik těch nováčků v Síni slávy má být. Moc času na to vyhlášení není."