Ragbistům trvalo dlouhá desetiletí, než podobně jako v jiných sportech otevřeli bránu do Síně slávy těm, kteří se v tuzemské historii této hry se šišatým míčem o ragby nejvíce zasloužili.
Před čtyřmi lety do Síně slávy vstoupil jako první Eduard Krützner senior, který prošel všemi důležitými posty od hráče ligového týmy Pragy, s kterým získal několik mistrovských titulů, přes místa v reprezentačním týmu, ve kterém byl na dlouho kapitánem až po trenérské posty v klubových i reprezentačních týmech v tuzemsku i v zahraničí. Medák, jak Krütznerovi seniorovi ragbisté říkají, byl později generálním sekretářem i prezidentem České rugbyové unie. Jako znalec ragby se uplatnil v mnoha mezinárodních komisích i jako komisař mezistátních zápasu evropské ragbyové federace.
V Síni slávy už nyní není Medák sám.
Ragbisté totiž za rok 2019 Síň slávy rozšířili o další dvě osobnosti, kterými se stali spoluhráči Krütznera z památného utkání Československo - Francie 6:19, které se hrálo 5. května 1968 v Praze útočník Jaromír Kourek a rojník Václav Horáček.
Dvě ragbyové legendy Jaromír Kourek a Václav Horáček
Na zádech památečných triček si můžete přečíst celou sestavu, která v roce 1968 hrála proti Francii. Václav Horáček ukazuje, že je tam jeho jméno
Na zádech památečných triček si můžete přečíst celou sestavu, která v roce 1968 hrála proti Francii. Jaromír Kourek ukazuje, že je tam jeho jméno
Šestasedmdesátiletý Jaromír Kourek ragby začal hrát nejdříve v Brně, ale po dvouletém působení v Dukle Bohdaneč se do Brna nevrátil a přestěhoval se do Prahy, kde v hlavním městě ragby hrál za Spartu Prahu. Upozornil na sebe i reprezentační trenéry, kteří jej koncem šedesátých let nominovali na památná utkání s Francií, s Itálií a s Rumunskem zařazená do tehdejšího Poháru Evropy. Vedle utkání s Francií, která do Prahy přijela tehdy v roce 1968 v nejsilnější sestavě, rád vzpomíná ještě na utkání s Itálií v roce 1973 v Rovigu, kde Československo uhrálo remizu 3:3, když trestný kop proměnil právě Jaromír Kourek. Za Spartu získal ještě mistrovský titul v roce 1973. Později působil ve stejném klubu i jako ligový trenér a následně trénoval i reprezentaci. Na konci trenérské kariéry se mu jako trenérovi podařilo se svými svěřenci z RK Petrovice postoupit do ligy. V sedmdesátých a v osmdesátých letech působil externě jako spolukomentátor při ragbyových přenosech Československé televize a jako externí redaktor zpravodajství sportovní redakce.
O čtyři roky mladší než Kourek Václav Horáček se učil v tehdejším vysočanském podniku později přejmenovaném na n.p. Praga a protože tam poznal některé ragbisty z tehdejšího klubu Pragovky, začal s nimi i trénovat. Jenže v Pragovce bylo tolik hráčů a trenérů, že někteří z Pragovky odešli do Sparty a mezi nimi byl trenér české juniorské reprezentace Zdeněk Záhořík, který do Sparty přivedl i nadějného rojníka Horáčka. Ragby hrál dobře a tak se stalo, že jako nejmladší v československé reprezentaci teprve dvacetiletý Horáček nastoupil proti takovým francouzským ragbyovým hvězdám, které v té době v zemi galského kohouta znal každý, který se zajímal o sport.
„V té době jsme si to ani neuvědomovali, že hrajeme proti vítězům tehdejšího Pohár pěti zemí," přiznal legendární ragbista Václav Horáček, který na hráčskou dráhu navázal i trenérskou kariérou spojenou s úspěchy ligového týmu Sparty a české reprezentace mužů.
„Na jedné straně cítím uvedení do Síně slávy jako osobní poctu, ale dobře vím, že je to zároveň pocta i pro tehdejší spoluhráče z reprezentace i ze Sparty Praha, bez kterých bych nikdy nebodoval a neodehrál tolik reprezentačních utkání. V ragby jsem poznal mnoho přátel a s některými se potkáváme stále nejčastěji při sledování ragbyových utkání. Je pravda, že ragby se nyní hraje trochu jinak než za našich časů, hra je i trochu tvrdší, ale pořád při ni platí úcta k soupeři," řekl pro ragbyový magazín ceskeragby.cz Jaromír Kourek.
„Čas od času se s hráči z té legendární reprezentační patnáctky z konce šedesátých let scházíme a bavíme se třeba i o MS, které se naposled konalo loni v Japonsku. Myslím si, že nejsme vůbec namyšlení, když si povzdychneme, že se MS bohužel nehrálo již v těch šedesátých letech. Tehdy bychom na tom MS s největší pravděpodobností hráli a nemuseli bychom tam jen prohrávat," má jasno Václav Horáček.
Jaké pocty vyplývají z uvedení do Síně slávy českého ragby?
„Dostali jsme volnou doživotní vstupenku na všechna utkání pořádaná Českou rugbyovou unií a nějaký drobný tekutý dárek. Očekávali jsme však, že nás do té Síně slávy uvede ten jediný, který v ní před námi byl, ale na Medáka organizátoři setkání předsedů klubů a trenérů ligových klubů, na kterém nás vyhlásili legendami českého ragby, bohužel zapomněli. Asi navrhneme, že se té Síně slávy a všeho, co se Sině slávy týká, ujmeme sami. Už jsme tři a pro příští rok bychom v roce 95 let od založení ragby v tuzemsku mohli vyhlásit nesmrtelnou ragbyovou patnáctku složenou z těch legend, které už nežijí, ale bez nich by u nás ragby v určitých letech zaniklo," řekl pro magazín ceskeragby.cz Jaromír Kourek.
(ps, ceskeragby.cz, foto: Petr Skála)
Před čtyřmi lety do Síně slávy vstoupil jako první Eduard Krützner senior, který prošel všemi důležitými posty od hráče ligového týmy Pragy, s kterým získal několik mistrovských titulů, přes místa v reprezentačním týmu, ve kterém byl na dlouho kapitánem až po trenérské posty v klubových i reprezentačních týmech v tuzemsku i v zahraničí. Medák, jak Krütznerovi seniorovi ragbisté říkají, byl později generálním sekretářem i prezidentem České rugbyové unie. Jako znalec ragby se uplatnil v mnoha mezinárodních komisích i jako komisař mezistátních zápasu evropské ragbyové federace.
V Síni slávy už nyní není Medák sám.
Ragbisté totiž za rok 2019 Síň slávy rozšířili o další dvě osobnosti, kterými se stali spoluhráči Krütznera z památného utkání Československo - Francie 6:19, které se hrálo 5. května 1968 v Praze útočník Jaromír Kourek a rojník Václav Horáček.
Ceskeragby.cz bylo na místě děje ...
Šestasedmdesátiletý Jaromír Kourek ragby začal hrát nejdříve v Brně, ale po dvouletém působení v Dukle Bohdaneč se do Brna nevrátil a přestěhoval se do Prahy, kde v hlavním městě ragby hrál za Spartu Prahu. Upozornil na sebe i reprezentační trenéry, kteří jej koncem šedesátých let nominovali na památná utkání s Francií, s Itálií a s Rumunskem zařazená do tehdejšího Poháru Evropy. Vedle utkání s Francií, která do Prahy přijela tehdy v roce 1968 v nejsilnější sestavě, rád vzpomíná ještě na utkání s Itálií v roce 1973 v Rovigu, kde Československo uhrálo remizu 3:3, když trestný kop proměnil právě Jaromír Kourek. Za Spartu získal ještě mistrovský titul v roce 1973. Později působil ve stejném klubu i jako ligový trenér a následně trénoval i reprezentaci. Na konci trenérské kariéry se mu jako trenérovi podařilo se svými svěřenci z RK Petrovice postoupit do ligy. V sedmdesátých a v osmdesátých letech působil externě jako spolukomentátor při ragbyových přenosech Československé televize a jako externí redaktor zpravodajství sportovní redakce.
O čtyři roky mladší než Kourek Václav Horáček se učil v tehdejším vysočanském podniku později přejmenovaném na n.p. Praga a protože tam poznal některé ragbisty z tehdejšího klubu Pragovky, začal s nimi i trénovat. Jenže v Pragovce bylo tolik hráčů a trenérů, že někteří z Pragovky odešli do Sparty a mezi nimi byl trenér české juniorské reprezentace Zdeněk Záhořík, který do Sparty přivedl i nadějného rojníka Horáčka. Ragby hrál dobře a tak se stalo, že jako nejmladší v československé reprezentaci teprve dvacetiletý Horáček nastoupil proti takovým francouzským ragbyovým hvězdám, které v té době v zemi galského kohouta znal každý, který se zajímal o sport.
Jak říkám ...
„V té době jsme si to ani neuvědomovali, že hrajeme proti vítězům tehdejšího Pohár pěti zemí," přiznal legendární ragbista Václav Horáček, který na hráčskou dráhu navázal i trenérskou kariérou spojenou s úspěchy ligového týmu Sparty a české reprezentace mužů.
„Na jedné straně cítím uvedení do Síně slávy jako osobní poctu, ale dobře vím, že je to zároveň pocta i pro tehdejší spoluhráče z reprezentace i ze Sparty Praha, bez kterých bych nikdy nebodoval a neodehrál tolik reprezentačních utkání. V ragby jsem poznal mnoho přátel a s některými se potkáváme stále nejčastěji při sledování ragbyových utkání. Je pravda, že ragby se nyní hraje trochu jinak než za našich časů, hra je i trochu tvrdší, ale pořád při ni platí úcta k soupeři," řekl pro ragbyový magazín ceskeragby.cz Jaromír Kourek.
„Čas od času se s hráči z té legendární reprezentační patnáctky z konce šedesátých let scházíme a bavíme se třeba i o MS, které se naposled konalo loni v Japonsku. Myslím si, že nejsme vůbec namyšlení, když si povzdychneme, že se MS bohužel nehrálo již v těch šedesátých letech. Tehdy bychom na tom MS s největší pravděpodobností hráli a nemuseli bychom tam jen prohrávat," má jasno Václav Horáček.
Jaké pocty vyplývají z uvedení do Síně slávy českého ragby?
„Dostali jsme volnou doživotní vstupenku na všechna utkání pořádaná Českou rugbyovou unií a nějaký drobný tekutý dárek. Očekávali jsme však, že nás do té Síně slávy uvede ten jediný, který v ní před námi byl, ale na Medáka organizátoři setkání předsedů klubů a trenérů ligových klubů, na kterém nás vyhlásili legendami českého ragby, bohužel zapomněli. Asi navrhneme, že se té Síně slávy a všeho, co se Sině slávy týká, ujmeme sami. Už jsme tři a pro příští rok bychom v roce 95 let od založení ragby v tuzemsku mohli vyhlásit nesmrtelnou ragbyovou patnáctku složenou z těch legend, které už nežijí, ale bez nich by u nás ragby v určitých letech zaniklo," řekl pro magazín ceskeragby.cz Jaromír Kourek.
(ps, ceskeragby.cz, foto: Petr Skála)
Email
Tisk
