Jak je na tom české ragby na podzim 2024 po stránce sportovní, finanční a personální a dále mají  být ragbisté spokojeni s   rozvojem hry, kterou mají rádi a se zájmem médií o hru se šišatým míčem?

České ragby po sportovní stránce je úspěšné, ale jen v kategoii žen a juniorek v sedmičkovém provedení. Dorostenky v roce 2023 v Petrovicích skončily na ME U18 třetí a to hrály proti týmům, jejichž starší hráčky hrály na olympijských hrách v Paříži. Ženy rovněž uspěly, když  skončily na Evropských hrách rovněž třetí, čímž si vybojovaly účast na celosvětovém posledním  kvalifikačním turnaji  o  účast na olympiádě. Ta kvalifikace se hrála v Monaku, kde Češky skončily na čtvrtém místě a jen porážka o dva body s Keňou jim zabránila možnosti hrát ve finále s Čínou a před ním si zazpívat českou hymnu. Ragbistky Česka byly totiž  posledním  kolektivním sportem, který se mohl dostat na olympiádu do Paříže a ze všech českých sportovkyň, které o tu cestu v kolektivu do Paříže rovněž  usilovaly, se dostaly nejdál. To také přineslo velký zájem českých médií, když reportáže z Monaka vysílal Radiožurnál sport se vstupy do Radiožurnálu, dále přímé přenosy z utkání vysílal  ČT Sport a šoty přinášely i zpravodajské sportovní relace. Kvalifikaci  věnovaly místo i sportovní části zpravodajských webů. Úspěch žen na Evropských hrách a zařazení Anežky Sládkové do sedmičky Evropy se promítlo i do ankety Sportovec roku 2023, ve které ženy se šiškou v kolektivech skončily deváté a Anežka Sládková skončila na 32. místě.

Přes tyto všechny úspěchy žen mají jejich trenéři hodně omezený výběr hráček do reprezentace a tak zatímco například  realizační tým kolem trenéra Francie vybírá ze stovek ragbistek, které by mohly hrát za reprezentaci, čeští trenéři vybírají u obou  kategorií jen ani ne  z dvacítky hráček, z nichž některé z nich hrají ovšem ragby tak dobře, že nám je zavidí koučové ze zemí, které mají mnohonásobně širší výběr.

Muži hrající  sedmičky už tak úspěšní nebyli. Probojovali se sice na turnaji pořádaném v Maďarsku zpět mezi nejvyšší evropskou dvanáctku, ve které však nehraji reprezentace hrající světový pohárový kolotoč turnajů.

Muži v patnáckách sice postoupili v c 2023 ze skupiny Conference I do skupiny Trophy, ale v té skončili na jaře až na třetím místě, když prohráli venku se Švédy a doma se Švýcarskem. Tím   nejenže skončili až třetí, ale protože nepostoupili do vyšší soutěže v roce, kdy se zárověň rozehraje evropská kvalifikace na MS 2027, tak čeští ragbisté ztratili možnost bojovat o účast na světovém šampionátu. Může nás to mrzet o to více, že je to zrovna v době, kdy se samotné MS rozrostlo z 20 účastníků na 24.

Chceme-li si udělat představu, jaké má postavení českého ragby mužů na kontinentě,   stačí si uvědomit,   kolik zemí a jaké jsou jen v Evropě před námi a kolikátí jsme vlastně v evropském žebříčku. Tak počítejme.
V první uzavřené soutěži v Poháru šesti národů hrají Irsko, Francie, Anglie, Skotsko, Wales a Itálie (šest týmů), ve skupině Rugby Europe Championship 2024 hrají týmy Gruzie, Rumunsko, Španělsko, Portugalsko, Nizozemsko, Belgie, Německo a nyní i Švýcarsko (osm týmů + 6 týmu = 14 týmů),  dále  je tu ještě Polsko, které sestoupilo na skupiny Trophy, Švédsko, které Česko v roce 2023 porazilo a k tomu je třeba počítat i s Ruskem, které nyní soutěž sice nehraje, ale ze strany Česka je v ragby neporazitelné. Bilance: 3 týmy + 8 týmů  + 6 týmů = 17 týmů.  Z toho plyne, že Česko je v tomto námi sestaveném žebříčku evropských ragbistů až na 18. místě!

Tuzemské soutěže jsou krátké a unikátní natolik, že je žádná jiná země nepraktikuje. Extraliga se totiž v Česku odehraje za tři měsíce a pár dnů k tomu během jara a podzimní pohár  nemá delší trvání.


České ragby po finanční stránce není na tom zrovna nejlépe. Kluby za účast v každé soutěži musí uhradit ne zrovna malé finanční částky. Všechno jako třeba cestovné   delegátů na valnou hromadu, jde za účastníky, kluby musí zaplatit za své trenéry, kteří se zúčastní školení trenérů školné a pokud se zeptáte představitelů klubů, jak ústředí pomáhalo ragbyovým klubům v době covidu, zachytíte jen škodolibé úsměšky.

Stav je takový, že  na ústředí Unie pobírá nějaký plat nebo odměny nezveřejněný počet osob, které pobírají rovněž  nezveřejněnou  výši ročních příjmů, jež bohužel tvoří poměrně značnou  zátěž v rozpočtu Unie. Úsměvné je, že po rozluštění této zátěže nabídku k nalezení možných úspor už řadu let nabízí legendární ragbista, dřívější prezident unie Eduard Krützner senior, jež byl před časem svým klubem navržený jako člen Dozorčí rady, ale pak na valné hromadě  při volbách  nějakou záhadnou manipulací byl  na poslední chvíli navrženými dalšími kandidáty přehlasovaný a tak nic nedozoruje. Škoda.   

Ragby nejenom u nás, ale i ve světě funguje již několik desetiletí, kdy přestalo být vyloženě amatérské a přešlo na profesionalismus tak, že o získávání financí se starají  a navíc samotnými dárci jsou lidé, kteří se kolem ragby točí jako čistí amatéři, ale  mnohdy vytvářejí větši hodnoty než ti, co za podobnou činnost pobírají odměnu.

Proto by právě těm, kteří i u nás odborně provozují bez nároku na odměnu jakoukoliv užitečnou a prokazatelně hodnotnou činnost, mělo říci, jak se s těmi společnými financemi pracuje a jak je ten balík peněž na platy a odměny rozdělený.

Vědět, proč si jako ragbisté platíme tolik funkcionářů a  jaké mají výsledky, je nejenom oprávněný požadavek, ale ze strany Unie by měl být bez vyžadování dokonce povinný údaj každé zprávy pro delegáty valné hromady a tím pádem i zprostředkovaně pak i pro další členy ragbyových klubů, kteří to chtějí vědět.  

Chybějící peníze  Unie bohužel nehledá  v úsporách, ale získává je  zvyšováním vybíraných  různých poplatku, udělovaním pokut třeba za neodehraná utkání a podobně.

České ragby po personální stránce není na tom také zrovna nejlépe. Začíná to nezájmem  o rady nebo konzultace ze strany osobností, které  v minulosti dokázaly na všech možných úrovních dosáhnout zajímavých výsledků, mají kontakty a následně i sponzory a nejde jen o osobu Medáka, ale  jsou to i  další významní bývalí hráči, trenéři a činovníci se stejnými znalostmi a zkušenostmi. Noví funkcináři  se v klubech  nevychovávají a ani se nehledají mezi končícími hráči nebo se to řeší  způsobem, který vystavuje vybrané osoby hloupým žertům. Tak totiž vypadá nápad, bez konzultací a bez hledání dalších kandidátů doplnit výkonný výbor hned o tři ženy, bez ohledu na to, že k tomu není důvod, když na jednu členku Unie připadá sedm ragbistů mužů. Nejde tady vůbec o konkrétní navrhované ženy, ale o to, že by snad noví členi nebo členky vedení  měli být vybrány v nějaké  širší konkurenci ve volbách s tím, že právě i ony v nich mohou být podle svých prezentací zvoleny. Ať máme třeba výbor složený ze samých žen, ale ať všichni vědí, že ta děvčata jsou ta nejlepší ze všech pro  vybrané pozice. Výkonný výbor by měl mít především  nějakého schopného člena nebo i členku  pro věci ekonomické, který by kopal jen a jen za Unii a ne i za klub, jemuž třeba předseduje. 

S personální problematikou souvisí i obsazení výborů v klubech, kde funkci předsedy také nechce každý dělat , protože je to nevděčná práce zejména v regionech, kde je čeká  jednání s místními politiky a ani získávání případných sponzorů není snadné. Tomu všemu vůbec nepomáhá podzimní soutěž, která nemá tradici, úroveň, žádného hlavního sponzora a o zveřejnění pohárových výsledků také není žádný zájem v regionálních mediích  a už vůbec ne v médiích  celostátního dosahu.  Podzimní   tuzemské ragbyové událostí totiž moc nepomáhají ke zviditelńování sportu, který máme rádi.

O tom,  jak jsou na tom rabisté s rozvojem hry, kterou mají rádi a jaký je zájem médií o hru se šišatým míčem si řekneme něco zase příště.


V následných tabulkách zjistíte, že to s počty sportovců a klubů ve srovnání s ostatními sporty není pro ragby nijak jásavé .



Tabulka o počtu členů a členek  České rugbyové unie tak, jak byla čísla uvedena v publikaci Ročenka ČUS 2023 dokazuje, že na jednu  ragbistku připadá sedm ragbistů.

(Petr Skála     pro Ceskeragby.cz, foto a  koláž: Petr  Skála)

(  2024 /   123  / 34 /  03 / 08)